Vrba vlnatá

Vrba vlnatá (Salix lanata) je subarktický až arktický druh vrby, vyskytující se hojně v polárních oblastech Sibiře, Skandinávie, Islandu, na Faerských ostrovech a v nejsevernějších oblastech Skotska. Ze Špicberk jsou známy pouze samčí rostliny.[2]

Vrba vlnatá
Vrba vlnatá (Salix lanata)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďvrbovité (Salicaceae)
Rodvrba (Salix)
Binomické jméno
Salix lanata
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Vrba vlnatá je keř nepřesahující většinou výšku 1 metru (v severním Norsku až 3 m[2]). Hlavním rozpoznávacím znakem jsou plstnaté listy a stonky, ze stonků věkem se odění může vytrácet. Listy jsou řapíkaté, s okrouhlou čepelí širokou 2–4 cm a dlouhou 2–7 cm, zašpičatělou na konci a celistvým okrajem a podepřen dvěma palisty.

Rostliny jsou dvoudomé, kvetou v červenci až srpnu. Samčí květ obsahuje dvě tyčinky a samičí květ má 2–4 větvenou bliznu.[2]

Plodem je žlutá až červená tobolka o velikosti 5×2 mm.[2]

Ekologie

Roste hojně v tundře v širokém spektru biotopů: od arktických trávníků až po kamenná pole.[2][3] Častá je v místech, kde zůstává neroztátý sníh poměrně dlouhou dobu v rámci sezóny.[4]

Rozmnožování

Vrba vlnatá je dvoudomá, vytváří jedince oddělených pohlaví. Je proto obligátně cizosprašná a opylována je nejspíš pouze hmyzem.[5] Semena jsou opatřena chmýrem a šíří se tak účinně větrem.

Mimo to se často množí klonálně pomocí oddenků.[6]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
  2. Salix lanata - The Flora of Svalbard. svalbardflora.no [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-24.
  3. SALIX LANATA L. – vrba / vŕba | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.
  4. Salix lanata | Online Atlas of the British and Irish Flora. www.brc.ac.uk [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
  5. TOTLAND, Ørjan; SOTTOCORNOLA, Matteo. Pollen limitation of reproductive success in two sympatric alpine willows (Salicaceae) with contrasting pollination strategies. American Journal of Botany. 2001, roč. 88, čís. 6, s. 1011–1015. Dostupné online [cit. 2019-11-15]. ISSN 1537-2197. DOI 10.2307/2657082. (anglicky)
  6. ARADOTTIR, Asa. Clonal variability of native willows (Salix pylicifolia and Salix lanata) in Iceland and implications for use in restoration. ICELANDIC AGRICULTURAL SCIENCES [online]. 2007 [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.