Vražda v obchodním centru na Smíchově

Žena, která byla několik hodin před incidentem propuštěna z psychiatrické nemocnice v Bohnicích, si v obchodě Tesco v pražském obchodním centru Nový Smíchov obstarala nůž.[1] Na Smíchov přitom pachatelka podle obžaloby už odjela se záměrem zabít, aby na sebe upoutala pozornost lékařů a získala další pobyt v léčebně. Po obstarání nože šla podle regálů a prvního člověka, kterého potkala, napadla.[2] Po krátké šarvátce[1] 54letou ženu na místě usmrtila dvěma bodnými ranami.[2] Přivolaní záchranáři přijeli do 4 minut po nahlášení, ale nedokázali ženě pomoci ani po náležité péči a resuscitaci.[1] Pachatelka po útoku nůž odhodila na zem a počkala na příjezd policie.[2] Případ posléze převzali policisté z oddělení vražd. Vyšetřovatelé kvůli ohledání místa činu uzavřeli část obchodu s domácími potřebami v prvním patře, kde k vraždě došlo.[1]

Duševně nemocná třiatřicetiletá pachatelka[3] Michelle Sudků,[2] bývalá zdravotní sestra a později sanitářka,[4] byla po několikáté léčena v psychiatrické nemocnici, z níž byla naposledy propuštěna ráno v den činu, podle ředitele ve stabilizovaném stavu, s nastaveným užíváním léků a při „plném vnímání reálného světa“. Žena měla podle informací serveru iDNES.cz v nemocnici konflikty s ostatními pacienty. V psychiatrické nemocnici přitom byla už po několikáté, naposledy na začátku července kvůli napadení ženy v kavárně, které se obešlo bez zranění.[5]

Podle psychiatrů je, ačkoliv trpí vážnou poruchou, za svůj čin odpovědná.[6] Znalci uvedli, že obviněná trpí útočným a nekrofilním sadismem a ten doprovázel oba útoky – jak vraždu, tak předešlý útok v kavárně. Ovládací a rozpoznávací schopnosti ženy ale porucha během útoků nenarušila.[2] Její agresivitu mohlo v minulosti zvýšit podávání hormonů, které užívala kvůli započaté změně pohlaví na mužské, kterou nedokončila.[6]

Dva týdny před vraždou došlo k prvnímu vážnému incidentu pachatelky. 5. července si vyhlédla jí dosud neznámou oběť v kavárně[3] Dobrá trafika na pražském Újezdě,[2] asi 25letou ženu. Pronásledovala ji na záchod[3] a potom, co oběť opustila kabinku, k ní zezadu[2] v chodbičce u umyvadla přistoupila a začala ji škrtit svým svlečeným tričkem.[3] Motivací byla podle pozdějších soudních znaleckých posudků představa sexu s mrtvým ženským tělem.[2]

Pomoc si oběť přivolala křikem. Policii přivolali svědci události. Ta vyslýchala třičtvrtě hodiny oběť ve vinotéce kavárny a potom pachatelku zčásti před dalšími přítomnými. Útočnice policistům řekla, že lituje, že se jí nepodařilo oběť usmrtit. Ostatní přítomné policisté nevyslechli a ani nic nesepisovali. Incident policisté nevyhodnotili jako závažný trestný čin a nechali převézt útočnici na psychiatrii, kterou ale neupozornili na násilné okolnosti, které byly důvodem jejího převozu.[3]

Postup nemocnice prověřily orgány v trestném řízení a ministerský tříčlenný tým složený z náměstka ministra zdravotnictví Petra Landy, ředitelky odboru zdravotních služeb Martiny Novotné a ředitele Národního ústavu duševního zdraví Cyrila Höschla.[7] Komise shledala, že ze strany personálu nemocnice nedošlo k žádnému pochybení, k porušení zákona, vnitřních předpisů nemocnice ani doporučených postupů České psychiatrické společnosti. Chybu komise našla v komunikaci mezi policií, záchranáři a lékaři psychiatrické nemocnice. Těm nebyly sděleny při přebírání pacientky některé zásadní okolnosti případu v kavárně, přestože se o ně zajímali.[8]

Postup policistů prověřila kontrola z ředitelství pražské policie.[3] Ta konstatovala, že policisté pochybili tím, že situaci v kavárně špatně vyhodnotili, což zapříčinilo další sled předávání zkreslených a neobjektivních informací. Případ v srpnu převzala Generální inspekce bezpečnostních sborů, která znovu prověřila všechny okolnosti případu.[9] Shledala, že „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ nesplnili svou povinnost a „neučinili všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin směřující ke zjištění jeho pachatele v souvislosti s pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy.“ V říjnu pak obvinila dva policisty ze zneužití pravomoci; policistům hrozil zákaz činnosti nebo jeden až pět let vězení. Vyšetřováni byli na svobodě.[6] Soud překlasifikoval čin ze zneužití pravomoci na maření úkolu úřední osoby z nedbalosti a v srpnu 2018 padl rozsudek potvrzující jejich vinu a oba policisté dostali osmiměsíční podmínky.[10]

Útočnice byla po činu zadržena a obviněna z vraždy, za níž hrozí 10 až 18 let odnětí svobody, pokud nebude souzena podle přísnějších paragrafů, například pokud by ji byl prokázán rozmysl. V minulosti ale případy, kde vraždil psychiatrický pacient, většinou končily zastavením stíhání a posláním obviněných k soudnímu léčení v detenčních zařízeních.[5]

Kvůli obavě, že žena během soudního procesu uprchne nebo bude opakovat trestnou činnost, navrhla státní zástupkyně vzetí do vazby, což soud akceptoval.[7] Dne 21. prosince 2016 státní zástupci ženu obžalovali z vraždy a pokusu o vraždu, který se odehrál předtím v kavárně na Újezdě; za tyto činy jí hrozí kvůli opakování skutku až doživotí.[11]

Dne 12. ledna 2017 ženě pražský městský soud prodloužil vazbu, protože by se mohla obžalovaná skrývat nebo by mohla pokračovat v trestné činnosti. Znalci uvedli, že případný pobyt na svobodě by byl extrémně nebezpečný. Termín hlavního líčení určil soud na začátek března.[2]

Případ vyvolal ve společnosti debatu o bezpečnosti pacientů a dostatečnosti péče o ně. V minulosti už k podobným incidentům došlo, například Barbora Orlová zavraždila studenta ve škole ve Žďáru nad Sázavou, duševně nemocný muž zavraždil knihovnici na Plzeňsku a muž se schizofrenií zabil muže na zlínském sídlišti. Vznikl tak tlak na změnu situace.[5] Podle odborníků žije v České republice asi 800 těžkých psychotiků představujících trvalé riziko pro své okolí.[7]

Podle psychiatra Jiřího Pokory existuje vždy riziko, že dojde u léčených pacientů k agresivnímu chování. Lze usilovat o snížení takového rizika, ale nelze mu stoprocentně zabránit. Podle kritiků mají lékaři příliš málo času k rozpoznání jejich stavu. Podle zástupců institucí, které se zabývají pomocí těmto pacientům, je částečně na vině i neucelený systém péče. Potřebných služeb, které by mohly pomoci lépe začlenit tyto pacienty, je nedostatek. Podle bývalého ministra zdravotnictví, psychiatra Ivana Davida, je velkým problémem rozpad ambulantní péče o duševně nemocné. Léčba je prý nedůsledná a nemocní jsou mimo kontrolu. Jako problematické se mu jeví zrušení povinnosti psychiatra postarat se o nemocné ve své spádové oblasti. Případný vznik registru těchto pacientů je zase problematický pro lidskoprávní organizace.[5]

V plánu jsou změny v péči, které budou reagovat na viditelné problémy s psychiatrickými pacienty a s jejich léčbou. Vláda počátkem července 2016 schválila novelu zákona o specifických zdravotních službách, která má zlepšit dohled nad pacienty. Podle ní budou zdravotní zařízení hlásit problémy s docházkou na léčení a kontroly. Ministerstvo zdravotnictví také připravuje reformu psychiatrické péče, plánuje posílení kapacit ambulantní péče a týmy, které budou jezdit za pacienty, nebo rozšíření komunitních služeb pro pacienty léčené v domácím prostředí. Vzniknout by měla také centra duševního zdraví, které budou mezistupněm mezi ambulantní péčí a hospitalizací.[5]

Výstupem ministerské komise vyšetřující případ bylo doporučení, na základě kterého zřídí ministerstvo zdravotnictví a vnitra speciální pracovní týmy, které vypracují přesnější pravidla komunikace policie a lékařů o psychiatrických pacientech. Policisté, kteří přicházejí do styku s duševně nemocnými lidmi, budou proškolováni.[8]