Vrána černá

Vrána černá (Corvus corone) je středně velkým druhem pěvce z čeledi krkavcovitých (Corvidae).

Vrána černá
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkrkavcovití (Corvidae)
RodCorvus
Binomické jméno
Corvus corone
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením (červeně)
Mapa s rozšířením (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Dorůstá délky 45–50 cm, v rozpětí křídel měří 90–100 cm a dosahuje hmotnosti 600–700 g. Peří má černé s modrým leskem, černého zbarvení jsou také končetiny a silný, u kořene opeřený, na konci mírně zakřivený zobák. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně , mladí ptáci mají hnědší zbarvení křídel.

Může být relativně snadno zaměněna s mladými jedinci havrana polního (C. frugilegus), kteří mají strmější čelo. V letu ji lze pak od ostatních krkavcovitých odlišit díky téměř rovnému konci ocasu, který je u havrana polního jasně zakulacený a u krkavce velkého (C. corax) klínovitý.

Hlas

Ozývá se drsným a hlasitým „krá“, často v řadě za sebou. Příležitostně přednáší tichý žvatlavý zpěv plný imitací. V lidské péči se může naučit několik slov.

Rozšíření

Tvoří dvě subspecie; první – Corvus corone corone – se vyskytuje v západní polovině Evropy, a druhá – Corvus corone orientalis – ve východní Asii v rozmezí od řeky Jenisej až po Japonsko. Ve východní polovině Evropy ji zastupuje blízce příbuzná vrána šedá (C. cornix) – hranice mezi rozšířením obou druhů prochází také Českou republikou, kde ji tvoří řeky Labe a Vltava. Na takovýchto místech může docházet také k jejich křížení. Je stálá až potulná.

Výskyt

Žije v otevřených krajinách s lesy, většinou blízko vod, místy proniká také do měst.

Evropská populace druhu je odhadována na 5,5–12 milionů hnízdících párů.[2] V České republice hnízdí od nížin po 1300 m n. m. v počtu 3–6 tisíc párů.[3]

Sociální chování

Hnízdící ptáci jsou teritoriální, po zbytek roku se však často zdržují v hejnech až o 100 jedincích, kteří společně i hřadují.

Hnízdění

Pohlavně dospívá až ve věku 3 let. Je monogamní, páry spolu přitom setrvávají po celý život. Velké hnízdo z větví, které vystýlá travou, chlupy a jinými měkkými materiály, staví oba ptáci vysoko ve vidlicích větví stromů, na sloupech nebo na skalách. Během březnadubna klade 3–6 zelenavých, hnědě skvrnitých, 39,7 × 28,1 mm velkých vajec, na kterých sedí 18–21 dnů samotná samice krmená samcem. Mláďata, která již krmí oba rodiče, pak hnízdo opouští po 28–35 dnech. Zatím nejvyšší zaznamenaný věk u volně žijícího jedince činí 19 let a 2 měsíce.[4]

Potrava

Je všežravá, její potrava je však převážně živočišná. Požírá hmyz, žížaly a jiné červy, malé savce až do velikosti zaječího mláděte, ryby, měkkýše, mršiny, odpadky, semena a plody; plení též hnízda jiných ptáků. K potravě s tvrdou skořápkou, jakou má např. ořech, se občas snaží dostat tak, že ji z výšky pouští na tvrdý povrch.[5]

Systematika

Vrána černá

Vrána černá byla společně s vránou šedou dlouho považována za subspecii vrány obecné a označována proto pod názvem vrána obecná černá (Corvus corone corone). Z podrobného průzkumu provedeného v roce 2003 (Parkin et al.) však vzhledem k významným rozdílům ve zbarvení obou druhů a snížené genetické životnosti kříženců vyplynulo, že by měly být považovány za dva oddělené druhy.[6] Tento názor je však stále částí ornitologů považován za kontroverzní, protože nemá podporu v molekulárních studiích. Ty ukázaly, že zcela odlišné jsou východoasijské populace vran (Corvus corone orientalis), mezi evropskými poddruhy však neodhalily žádné výrazné genetické rozdíly. Minimálně je jasné, že dochází k významné výměně genetických informací mezi vránou šedou a vránou černou. Na druhou stranu existence a udržování úzké hybridní zóny ukazují na rozdíly v ekologii a etologii obou druhů, stejně jako na existenci pohlavního výběru, upřednostňujícího partnera z určité populace. Situace vyžaduje další důkladný průzkum.[7]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Carrion Crow Corvus corone [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
  3. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 218.
  4. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing [cit. 2011-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Bruce Wilmore, S. (1977) Crows, jays, ravens and their relatives. David and Charles Ltd, Londýn.
  6. Listcheck. Updating the world view of birds. „Birdwatch”, s. 49, srpen 2003.
  7. HARING, E.; GAMAUF, A.; KRYUKOV, A. Phylogeographic patterns in widespread corvid birds. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007, roč. 45, s. 840–862. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-29.

Literatura

  • VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 87.
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 200.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.