Vráž (okres Písek)

Východně od obce se v lesích na břehu řeky Otavy nachází přírodní rezervace Žlíbky, severovýchodně přírodní rezervace Dědovické stráně a na západ od obce přírodní rezervace Čertova hora u Vráže a Hrby.

Obec Vráž je rozdělena na tři části, jižní (Stará Vráž) je starší (nejstarší budova je ze 17. století), nachází se zde lázeňský areál, jehož střediskem je někdejší novogotický zámek, a hasičská zbrojnice. Severní (Nová Vráž) vznikla teprve na přelomu 19. a 20. století poblíž železniční stanice Vráž u Písku na železniční trati č. 200 Zdice - Protivín, zprovozněné v roce 1875; nachází se zde pila. Obě části obce jsou od sebe odděleny nezastavěným pruhem, širokým asi 300 metrů. Ve východní části obce u řeky Otavy leží třetí část, kterou je Jistec.

Novogotický zámek ve Vráži postavili v roce 1875 Lobkowiczové, kteří v něm měli do roku 1926 letní rezidenci. Pak byl zámek odkoupen pro účely zdravotnictví; nemocenská pojišťovna v zámeckém parku postavila lázeňské pavilóny a v roce 1936 tu otevřela sanatorium - klimatické a rehabilitační lázně, specializované na nervové choroby, poruchy pohybového ústrojí a onemocnění dýchacích cest. V roce 1978 byl obci Vráž přiznán lázeňský statut.

• Kaple z roku 1877 na návsi v části Stará Vráž je zasvěcená svatému Václavu.[3]
• Před kaplí se nachází kamenný kříž, který nese dataci 1877.
• Na kapli je umístěna pamětní deska na počest padlým v První světové válce.
• Boží muka - kaplička U Panenky Marie v zámeckém parku.

Obec Vráž se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Vráž u Písku.

• Jistec
• Nová Vráž
• Stará Vráž

• Jan Hynek Kavka (1762–1839), katolický kněz, obrozenský básník a překladatel.
• Jan Rataj (1855–1915), starosta obce, poslanec zemského sněmu a Říšské rady, jeden ze zakladatelů České agrární strany.[4][5]

Pověst se vztahuje k božím mukám - kapličce v zámeckém parku. Kaplička Panny Marie je na místě bývalé studny, která se nacházela v zámecké zahradě. Traduje se o ní smutný příběh. On byl krásný, nastrojený zámecký pán. Ona byla krásná služtička. Tak krásná, že když se s ní zámecký pán potkal poprvé, nezůstalo jen u jednoho setkání. Byl zcela okouzlený. Vyhledával každou záminku, aby ji mohl vidět a setkat se s ní. Scházeli se v zámeckém parku. Byla to velká oboustranná láska, ale marná. Jemu byl předurčený jiný osud, než se oženit se služtičkou. Přísní rodiče by nedovolili tak propastný rozdíl. Zpočátku byli oni dva a později i jejich dítě. Když se dítko narodilo, bylo o ně, i jeho matku, po materiální stránce postaráno více než dobře. Nestrádali. Jediné, co jim postupně scházelo čím dál více, byl zájem ze strany zámeckého pána. Ten se musel podřídit vžitým konvencím a věnoval se jim málo. Zoufalství, samota a bolest z neopětované lásky, dovedly služtičku až ke studni v zámecké zahradě a tady ukončila nejen svůj život, ale i život svého dítěte. Její obraz, s vyobrazením dítěte, visel v zámeckých komnatách.

• 
  Lázně
• 
  Obecní úřad
• 
  Zvonička u obecního úřadu
• 
  Návesní kaple

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vráž na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Vráž v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Vráž v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)