Volodymyr Sinhalevyč

Pocházel z původně německého rodu Schillingů. Jeho otec byl řecko-katolickým duchovním. Profesí byl Volodymyr Sinhalevyč soudcem. V roce 1893 absolvoval Lvovskou univerzitu. Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany. Od roku 1913 do roku 1914 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[3][1][2]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 63.[4] Po roce 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[4]

Po válce se zapojil do budování Západoukrajinské lidové republiky. V letech 1918–1919 byl členem Ukrajinské národní rady. V letech 1919–1922 byl vyslancem Západoukrajinské lidové republiky ve vídeňském exilu a od roku 1920 působil ve vládních exilových strukturách Jevhena Petruševyče jako zmocněnec pro rezort financí, později i vnitřních záležitostí. Po návratu do Haliče působil od rok 1930 do roku 1939 jako ředitel zemské banky ve Lvově. Roku 1931 spoluzakládal Ukrajinský katolický svaz. Zemřel v exilu v Rakousku v roce 1945.[3][1][2]