Vojtěch Erban

V létě roku 1939 odešel z Protektorátu do SSSR, kde se podílel na činnosti československé vojenské jednotky. V této době navázal kontakty se sovětskými tajnými službami.[2]

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD.[3] Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za sociální demokraty. Zde zasedal až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[4] Do zákonodárných sborů se vrátil roku 1971, kdy po volbách v roce 1971 usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Setrval zde do voleb v roce 1976.[5]

Po roce 1945 zastával významné funkce v sociální demokracii. Byl zástupcem generálního tajemníka ČSSD. Patřil k levicovému křídlu, nakloněnému spolupráci s KSČ. Během únorového převratu v roce 1948 patřil k frakci loajální vůči KSČ, která v sociálně demokratické straně převzala moc.[6] Byl agentem KSČ uvnitř sociálně demokratické strany a v 50. letech 20. století se zapojil do akce tajné komunistické policie proti bývalým sociálním demokratům. Koncem roku 1953 objížděl bývalé sociálně demokratické funkcionáře a oznamoval jim, že se z exilu vrátí Bohumil Laušman a obnoví sociální demokracii. Nikdo sice jeho výzvy nevyslyšel, ale Státní bezpečnost pak spustila vlnu zatýkání, při níž ve vězení skončilo 200 bývalých sociálních demokratů. Laušman byl mezitím unesen do Československa a uvězněn.[7] Během věznění Bohumila Laušmana se měl podílet na tlaku na tohoto bývalého politika a měl ho přimět k tiskové konferenci inscenované jako propaganda ve prospěch československého režimu. V roce 1966 se Vojtěch Erban uvádí jako šéfredaktor nakladatelství Academia.[8] Publikoval politickou literaturu a překládal z ruštiny.[9]