Vojnice (zámek)

Počátky vesnice jsou nejasné. Podle Karla Třísky patřila roku 1384 Johanitům ze Strakonic,[2] ale August Sedláček uvádí v roce 1385 jako majitelku Kateřinu, vdovu po Janovi z Nalžov.[3] Už ve čtrnáctém století ve vsi stávala tvrz,[4] na níž roku 1401 sídlil Oldřich řečený Ohnice a roku 1413 je připomínán Petr z Vojnic, jehož erbovním znamením byl páv.[3]

Na počátku šestnáctého století vesnice patřila Václavu Sádlovi z Kladrubce. Za něj roku 1520 tvrz nejspíše vypálilo vojsko vypravené z Prahy proti spojencům Zdeňka Malovce, kteří loupili na cestách.[2] Václav však tvrz nechal opravit a roku 1543[2] (podle Augusta Sedláčka už před rokem 1540) ji prodal i s tvrzí dvorem, mlýnem a dvěma lesy Adamu Kocovi z Dobrše. Od té doby statek patřil k Ohrazenicím. Samostatným statkem se Vojnice znovu stala až v sedmnáctém století, kdy vesnici získali Branišovští z Branišova. Prvním z nich byl Jan Kašpar Vojslav z Branišova, který zemřel roku 1663. Statek převzal jeho syn Václav Markvart Vojslav, zakladatel vojnického kostela. Dalším majitelem se stal Markvartův syn Václav Vojslav z Branišova, kterého vlastní poddaní roku 1698 zabili.[3] Někdy v průběhu sedmnáctého století byla stará tvrz přestavěna na zámek.[4]

Roku 1729 prodal tehdejší majitel Bernard Deym ze Stříteže vesnici se dvorem a zámkem ovdovělé Markétě z Běšin, rozené Varlejchové z Bubna. Markéta neměla dostatek peněz na zaplacení smluvené ceny, a proto jej roku 1756 vydražila kněžna Marie Karolína Löwenstein-Wertheimová. Statek po ní roku 1796 zdědil syn z prvního manželství Jan Bernard z Rumerskirchu.[2] Za nich Vojnice patřila k horažďovickému panství.[3] Samostatným statkem se opět stala roku 1802 (1803[3]), kdy ji koupila Žofie Villanyová, po níž se zde vystřídala řada majitelů.[2] Ve dvacátém století byl zámek upraven na byty.[5]

Zámecká budova má dvě jednopatrová křídla s půdorysem ve tvaru písmene L.[5] Fasády jsou prosté, bez slohových znaků.[2] Přízemím západního křídla vede arkádová chodba s křížovými klenbami. Druhá arkádová chodba v prvním patře byla zazděna v devatenáctém století. Přízemní místnosti jsou zaklenuté valenými klenbami s výsečemi a prostory v patře mají stropy ploché.[5] K památkově chráněným objektům v areálu patří také hospodářské budovy a přilehlý park, v němž stojí pavilon, oranžérie, dřevěné altány a skleník.[4]