Vodní sklo

Vodní sklo je vodný roztok křemičitanu sodného (chemický vzorec Na₂SiO₃). Dříve, ještě v druhé polovině dvacátého století, se na území bývalého Československa používal k uchovávání vajec, když se vejce naskládala do láhve a zalila vodním sklem. Roztok ucpal póry ve skořápkách vajec a ta tak vydržela řadu měsíců. Sloužil také k impregnaci papírových tkanin a jako plnivo do mýdel.[1]

Křemičitan sodný

Část řetězové struktury křemičitanu sodného

V současné době se vodní sklo vyrábí nejčastěji z křemičitanu sodného nebo draselného.[2] Může se používat také jako lepidlo, například na lepení šamotového obložení kamen – reaguje se vzdušným oxidem uhličitým a tvrdne. V druhé polovině 19. století se používalo také při restaurování ke konzervaci povrchu soch, což ale z dlouhodobého hlediska památkám přitížilo.[3] Vodní sklo se používá ve stavebnictví k urychlení tuhnutí cementových směsí a k mineralizaci dřevěných konstrukcí a tím k ochraně proti požáru. Vlivem vody a oxidu uhličitého (CO₂) dochází k vyloučení gelu SiO₂.H₂O, který dřevo mineralizuje. Dále se vodní sklo dodnes používá ve slévárenství jako pojivo do slévárenských forem a jader. S ethanolem reaguje za vzniku silikonu.