Vodní sklo
Vodní sklo je vodný roztok křemičitanu sodného (chemický vzorec Na2SiO3). Dříve, ještě v druhé polovině dvacátého století, se na území bývalého Československa používal k uchovávání vajec, když se vejce naskládala do láhve a zalila vodním sklem. Roztok ucpal póry ve skořápkách vajec a ta tak vydržela řadu měsíců. Sloužil také k impregnaci papírových tkanin a jako plnivo do mýdel.[1]
V současné době se vodní sklo vyrábí nejčastěji z křemičitanu sodného nebo draselného.[2] Může se používat také jako lepidlo, například na lepení šamotového obložení kamen – reaguje se vzdušným oxidem uhličitým a tvrdne. V druhé polovině 19. století se používalo také při restaurování ke konzervaci povrchu soch, což ale z dlouhodobého hlediska památkám přitížilo.[3] Vodní sklo se používá ve stavebnictví k urychlení tuhnutí cementových směsí a k mineralizaci dřevěných konstrukcí a tím k ochraně proti požáru. Vlivem vody a oxidu uhličitého (CO2) dochází k vyloučení gelu SiO2.H2O, který dřevo mineralizuje. Dále se vodní sklo dodnes používá ve slévárenství jako pojivo do slévárenských forem a jader. S ethanolem reaguje za vzniku silikonu.
Reference
- Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR Jak se sklo vyrábí. www.askpcr.cz [online]. [cit. 2017-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-09.
- Archivovaná kopie. www.vodnisklo.cz [online]. [cit. 2014-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30.
- https://web.archive.org/web/20141021141727/http://www.npu.cz/download/1233753764/pnpu01orgkrem.pdf
Literatura
- SVOBODA, Luboš. Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha). [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-260-4972-2. S. 950. (anglicky)