Zdymadlo Štvanice

Zdymadlo Štvanice je vodní stupeň na Vltavě u ostrova Štvanice, v zákrutu Vltavy severně od centra Prahy, pod vrchem Letná, na říčním kilometru 50,69. Sestává z Helmovského jezu na levém rameni Vltavy a soustavy plavebních komor v levé části pravého ramene; v pravé části pravého ramene se nachází bezejmenný pohyblivý jez a pod ním byl vybudován sportovní kanál Štvanice pro vodní slalom (na karlínské straně). Jde o jedno ze čtyř pražských zdymadel, předchází mu zdymadlo Modřany (řkm 62,21) a zdymadlo Smíchov (řkm 53,80), následuje zdymadlo Podbaba-Troja (řkm 43,50). Současnou podobu zdymadlo získalo v letech 1907–1912, rekonstruováno bylo ve 40. letech a v 80. letech 20. století. Provozovatelem je státní podnik Povodí Vltavy.

Historie
Vltava v okolí Štvanice kolem roku 1910

Před rekonstrukcí Helmovského jezu mu předcházel ještě Novomlýnský jez,[1] který však byl při jedné z povodní protržen. Následně nebyl opraven, ale odstraněn, a namísto toho bylo rozhodnuto vybudovat nový Helmovský jez, s vyšším vzdutím.

Výstavba plavebních komor v letech 1907–1912 byla součástí rozsáhlých úprav v rámci splavňování Vltavy firmou Lanna. Současně byl budován Hlávkův most, v místech dnešního plavebního kanálu a okolí byla odstraněna soustava ostrovů (Primátorský, Korunní, Jeruzalémský) s mlýny (Nové mlýny, Lodní mlýny, Helmové mlýny) a stavebně upraven byl i tvar ostrova Štvanice. V roce 1929 pak byl zasypán i Rohanský kanál (na němž kromě zánovní elektrárny Těšnov byly Šaškovy mlýny) a zanikl tak i Rohanský ostrov.

Při rekonstrukci v letech 1984–1987 vznikl vpravo od plavebních komor sportovní kanál pro vodní slalom a byla obnovena vodní elektrárna Štvanice.

Helmovský jez
Helmovský jez, pohled od Štvanice

Helmovský jez vedl přes tři ramena Vltavy již od středověku. Měl délku 550 metrů. V blízkosti bývaly ještě Novomlýnský jez a Dolnoloděcký jez.[2]

Vorová propust Helmovského jezu

Nynější Helmovský jez z roku 1912, dlouhý 288,5 metru, má spád 4,4 metry.[2][3] Je z betonu obloženého kamennými kvádry.[2] V levé části má vorovou propust o šířce 12 metrů,[2] trvale uzavřenou (vyjma každoročního závodu Napříč Prahou - přes tři jezy). Zdrž jezu má plochu 44,25 ha a objem 1 674 781 m³.[2] Název jezu je odvozen od jména majitele křížovnických mlýnů, které stály při pravém břehu od roku 1398.[2]

Plavební komory
Plavební komory Štvanice
Sportovní kanál

Plavební komory Štvanice se nacházejí v levé části pravého pramene řeky, tedy při pravé straně ostrova Štvanice, za Hlávkovým mostem. Vedle sebe jsou dvě souběžné plavební komory, každá o šířce 11 metrů, přičemž velká je rozdělena na dvě části o délce 97 a 72 metrů a malá má délku 55 metrů. Horní plavební kanál má délku 123,6 metrů a šířku 30 metrů, dolní plavební kanál délku 329,15 metru a šířku 23 až 32 metrů.[4]

Na plavební komoře je podle vyhlášky Státní plavební správy stejně jako na dalších vltavských plavebních komorách severně od Prahy celoroční provoz od 7 do 17 hodin. Požadavky na proplutí mezi 17 a 22 hodinami lze projednat tentýž den do 17 hodin, požadavky na proplutí mezi 22 a 24 hodinami je nutno projednat den předem.[5]

Objem přepravného zboží od roku 1997 se silnými výkyvy celkové poklesl od 232 442 tun v roce 1997 k 38 280 tun v roce 2007, počet proplavených lodí se však zvýšil z 3529 v roce 2007 na 7209 v roce 2007, v roce 2005 se zde proplavilo dokonce 7740 lodí.[6]

U plavebních komor stojí dům plavební správy.

Elektrárny
Zdymadlo Štvanice 1913 (snímek nahoře – rozestavěná elektrárna)

Elektrárna Štvanice
Štvanická elektrárna
Část původní turbíny

V letech 1903–1914 byla na návodní špici ostrova Štvanice vybudována vodní elektrárna Štvanice o výkonu 1,42 MW.[4] Elektrárna Štvanice byla po směru toku poslední průtočnou elektrárnou na Vltavě[3] (od 70. let je však elektrárna i součástí podbabského zdymadla).

Secesní neoklasicistní budova elektrárny Štvanice (Holešovice č. p. 1340) s kupolovitou věží pochází z let 1912–1913, navrhl ji architekt Alois Dlabač a postavila firma Müller a Kapsa.[7][8] Jednoduchá stavba využívá renesančních motivů francouzské zámecké architektury. Průčelí je orientované k západu, čtyřhranná pětiposchoďová věž o čtvercovém půdorysu 7,5 × 7,5 metru je vysoká 22 metrů a zakončena kruhovým posledním poschodím altánového provedení a kruhovou kupolí s 8 metrů vysokou špicí.[3][8] Šlo o jednu z prvních betonových staveb v Praze,[8] a jednu z prvních průmyslových elektráren na Vltavě.[4] Základy budovy byly původně uloženy na dřevěných pilotách ve štěrkopísku.[8]

Na západní straně budově dominuje čtyřhranná pětiposchoďová věž o výšce 22 m s půdorysem 7,5 × 7,5 m (obr. 2). Její poslední patro je kruhové, řešené na způsob altánu, střecha je kopulovitá se špicí výšky 8 m.

Elektrárna v době povodní v roce 2013

Původně zde byla svislá třístupňová Francisova turbína s průtokovou kapacitou 16 300 l/min (což by ovšem nedalo ani 10 kW, takže jiný zdroj raději uvádí hltnost 16 m³/s[3]) a výkonem 645 HP při spádu 3,9 m a 105 ot/min a generátory pro 350 a 550 kVA[7] (výkon turbín 3×474 kW[3], celkový výkon 1,4 MW[3]) od firmy Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol.,[3] jeden stupeň původní Francisovy turbíny je vystavena na volně přístupném prostranství před elektrárnou jako umělecká instalace, kterou navrhl Ing. arch. Tomáš Šenberger.[3] Původní unikátní převodové kolo s dřevěným ozubením vydrželo v provozu až do roku 1972.[8]

Od 1. ledna 1973 byla elektrárna Štvanice kvůli opotřebení odstavena,[3][4] vtoky byly zabetonovány.[3] Od října 1984 do prosince 1987 byla elektrárna Štvanice rekonstruována a obnovena firmami Metrostav a ČKD Blansko.[3][4] Hydroelektrárna Štvanice má 3 turbíny.[7] Elektrárna Štvanice byla vybavena třemi Kaplanovými turbínami o výkonu 1,89 MW, celkem tedy 5,67 MW.[4] Elektrárna je plně automatizovaná, ovládaná z centrály ve Štěchovicích.[4] Přes těšnovskou výrobnu je proud odváděn do sítě 3 kV. Další rekonstrukcí prošla elektrárna po povodních v roce 2002.[4]

Výkon elektrárny zhruba odpovídá příkonu veškerého pražského veřejného osvětlení.[3]

Elektrárna Těšnov

Současně s elektrárnou Štvanice byla na těšnovské straně ramene vybudována hydroelektrárna Těšnov. Zanikla roku 1929 v souvislosti se zasypáním Rohanského kanálu, do nějž ústil odtok.[8][9]

Hydroelektrárna Těšnov měla 2 turbíny se svislým hřídelem, každá s průtokovou kapacitou 11 500 l/s a s maximálním výkonem 287 HP při spádu 2,4 m a 47 ot/min. Generátory měly při 310 ot/min výkon po 240 kVA při napětí 3 kV, 50 Hz.[7]

Odkazy

Reference
  1. Plavba po Vltavě[nedostupný zdroj], historie splavňování Vltavy na webu Střední Povltaví
  2. Helmovský jez, Atlas Česka
  3. Vodní elektrárna Na Štvanici, časopis Elektro, FCC Public s. r. o., autor (jk), článek nedatován
  4. Prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc., PhDr. JUDr. Jan Štemberk, Ph.D.: Pracovní texty I. k cyklu Manažerské a marketingové zajišťování turistických a kulturně technických tras v Praze[nedostupný zdroj], Vysoká škola obchodní, Praha 2007, strana 19
  5. Plavební vyhláška č. 1/2006 Státní plavební správy ze dne 26. dubna 2006 o proplavování plavebními komorami na labsko-vltavské vodní cestě.
  6. Ročenka dopravy, Praha 2007[nedostupný zdroj], Technická správa komunikací hlavního města Prahy, úsek dopravního inženýrství, str. 77
  7. Hydroelektrárny na Štvanici a na Těšnově[nedostupný zdroj], Langweil.info, Václav Kostlán, 29. listopadu 2007
  8. Mariana Serranová: Elektrárna na pražském ostrově, ASB, 26. 9. 2008
  9. Vodní elektrárny v ČR Archivováno 1. 1. 2007 na Wayback Machine, web Vodní a tepelné elektrárny, agentura Actum

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.