Oříkov

Oříkov je osada ležící ve Středočeském kraji, v okrese Příbram, a je částí města Sedlčany, od kterého leží asi 5 km západním směrem. Oříkov má vlastní stejnojmenné katastrální území o výměře 254,7 ha. Je rozložen v protáhlém údolí u Oříkovského potoka, který na jihovýchodě protéká Pustým rybníkem (1 ha). V roce 2011 zde trvale žilo 69 obyvatel.[2]

Oříkov
Oříkov, kaplička
Lokalita
Charaktervesnice
ObecSedlčany
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°38′29″ s. š., 14°23′ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel69 (2011)[1]
Katastrální územíOříkov (2,55 km²)
PSČ264 01
Počet domů39 (2011)[1]
Oříkov
Další údaje
Kód části obce46574
Kód k. ú.646571
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Jižní část vesnice

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1382,[3] ale udává se také doba okolo roku 1088.[4] Prvotně se jmenovala Oříkuov (= Oříkův dvůr). Statek a ves s okolní krajinou připadl ve 14. století pánům z Rožmberka a sdílel od 15. století všechny své osudy s blízkými Třebnicemi, k nimž byl připojen roku 1659. Dne 18. července 1685 Oříkov celý vyhořel.

V 16. století, kdy se osada počala psát Vořikov, odtud pocházel rytířský rod Vořikovských z Kundratic, jehož zakladatelem byl Václav. Ten se vyučil sladovníkem a usadil se v Praze, kde později, již jako bohatý sládek, získal na Starém Městě roku 1549 městské právo. Zemřel roku 1582. Jeho syn, Simon Vořikovský, zasedal od roku v desetipanském úřadě. Zemřel roku 1618, zanechal po sobě syna Václava, který byl roku 1628 konšelem na Starém Městě, účastnil se bojů v letech 1631–1639 a v letech 1635–1637 zastával úřad královského rychtáře. Václavovi synové Daniel a Václav si vedli statečně při obléhání Prahy Švédy roku 1648. Ačkoliv Vořikovští měli rytířský erb již od roku 1604 a psali se „z Kundratic“, přece si oba bratři vyprosili 22. června 1659 zvláštní majestát. Bylo jim znovu dáno rytířství a zároveň polepšen jejich erb. Potomci Vořikovských žili ještě na počátku nynějšího[kdy?] století. Poslední se připomíná Felix (Šťastný) Josef Vořikovský z Kundratic, narozen 1837. Byl horním úředníkem a zemřel roku 1906 v Plzni v úplné chudobě.[5]

Oříkov a Oříkovec patřily v minulosti farou a kostelem, školou a četnictvem k Sedlčanům, poštou k Dublovicům, zdravotním obvodem k Sedlčanům. Oříkov má kroniku, kterou roku 1921 založil a vedl starosta Josef Dvořák; týž spravoval též obecní knihovnu, založenou v roce 1922 se 73 svazky.

Stavby a části vsi

Smíšené zboží

Na návsi u levého břehu potoka je zděná, čtvercová zvonička se zaoblenými hranami, vystavěná roku 1822. Má nad vchodem okrouhlé okénko a na stranách po jednom prázdném výklenku. Na taškové střeše je baňatá věžička se šindelovou stříškou, zakončenou kovovou bání a křížkem. Ve věžičce visí zvonek z téhož roku jako zvonička. Osadníci jej v první světové válce zakopali a tak jej uchránili před zrekvírováním. Uvnitř zvoničky je oltářík s křížem a se soškami Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Je tam uschován kostelní prapor. Strop je rovný, prkenný a podlaha cihlová. U vchodu stojí dřevěný kříž.

Osamělá skupina čtyř stavení u cesty, jež vede z Chlumce přes Ústupenice k Solopyskám, se jmenuje Nová Hospoda. Je tu hostinec, který dříve býval v sousedním statku.

Třetí částí Oříkova jsou čtyři hospodářské usedlosti jihozápadně na kraji lesa; jmenují se Oříkovec, v minulosti též Ořechovec.[6] V minulosti býval Oříkovec samostatnou vsí s vladyckým statkem, který patřil roku 1382 rytíři Renvaldovi z Ústupenic. V neznámé době splynul Oříkovec s Oříkovem, s nímž měl pak společné dějiny.

Celá oříkovská osada čítala[zdroj?] 34 domovní čísla se 187 obyvateli (roku 1920 33 čísla se 183 obyvateli, roku 1843 28 čísel s 235 obyvateli). Byl tu hostinec, trafika a kovárna. Podle kronikáře Dvořáka v roce 1930 měl Oříkov 41 dům se 222 obyvateli národnosti české a náboženství římskokatolického.

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 154.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 176.
  4. Ottův Slovník naučný, XXVI., 967
  5. Ottův slovník naučný, XXVI., 968
  6. Sedláčkův Místopisný slovník historický

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.