Vnější pilířová buňka

Vnější pilířové buňky patří mezi podpůrné buňky Cortiho orgánu ve vnitřním uchu. Svou bazální částí nasedají na bazilární membránu a horní částí se na retikulární membráně stýkají s horní částí vnitřních pilířových buněk. Společně tak podpírají oblouk Cortiho orgánu.[1] Pilířové buňky přenášejí zvukové signály z vnějších vláskových buněk dále do systému.

Stavba

Vnější pilířové buňky jsou většinou přímé, tvoří sloupovité "tyče". Dělí se na tři části: základna, tělo a hlava. Těla nejsou volně spojena mezi sebou ani s dalšími buňkami a umožňují tak komunikaci vnitřního a vnějšího prostoru Cortiho tunelu[2]. Jsou tvořena mikrotubuly a mikrofilamenty. Na obou koncích je obepínají aktinová vlákna obsahující kulovité jádro, díky čemuž se konce konicky rozšiřují a jsou pevnější. Při zachycení zvuku se díky pohybu vláskových buněk a obou membrán těla pilířových buněk deformují, základna a hlava však zůstávají nedeformovaná. Vnější pilířová buňka svírá s bazilární membránou úhel asi 60°, otevřený axiálně (je tedy silně nakloněn k pilíři vnitřnímu). Apikální konec pilíře se rozšiřuje v hlavici, opatřenou směrem k vnitřnímu pilíři konvexní ploškou a periferně tenkou dlouhou ploténkou, která se připojuje k falangám nejvnitřnější řady falangových buněk[3]. Buňky jsou nejdelší při vrcholu hlemýždě, pak se směrem k jeho vysokofrekvenční bazální části zkracují.

Postavení Cortiho orgánu ve vnitřním uchu

Cortiho orgán
  • 1 – perilymfa
  • 2 – endolymfa
  • 3 – tektoriální membrána
  • 4 – Cortiho orgán
  • 5 – vnitřní vláskové buňky
  • 6 – vnější vláskové buňky
  • 7 – vnitřní Cortiho pilíř
  • 8 – zevní Cortiho pilíř
  • 9 – Deitersovy buňky (falangové)
  • 10 – Hensenovy buňky (vnější ohraničení)
  • 11 – Claudiusovy buňky
  • 12 – basilární membrána
  • 13 – Ductus cochlearis
  • 14 – Cortiho trojúhelník
  • 15 – sulcus spiralis internus
  • 16 – scala tympani
  • 17 – lamina spiralis ossea
  • 18 – vlákna sluchového nervu
  • 19 – eferentní vlákna
  • 20 – aferentní vlákna

Kontext umístění

Ucho je u savců členěno na vnitřní, střední a vnější ucho. Ve kostěném labyrintu vnitřního ucha se nacházejí tři polokruhovité chodby a hlemýžď. V hlemýždi mezi scala tympani a scala vestibuli najdeme Cortiho orgán, jenž je vlastním orgánem sluchu. Skládá se z vláskových a podpůrných buněk, mezi něž patří buňky Hensenovy, Deitersovy (falangové), Claudiusovy, Boettcherovy, buňky zevního a vnitřního Cortiho pilíře[4]. Vnější pilířové buňky sousedí na jedné straně s Cortiho tunelem a na druhé s falangeálními buňkami, Zespodu nasedají na bazilární membránu a nahoře ústí do retikulární membrány.

Reference

  1. Welcome to ASA Standards [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Human ear - Cochlear nerve and central auditory pathways. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (anglicky)
  3. www2.med.muni.cz [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online.
  4. SR, MEFANET, síť lékařských fakult ČR a. Cortiho orgán – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.