Vlečný vůz q2

Vídeňský dopravní podnik si u vagónky Graz objednal sérii 15 vozů. Po jejich dodání byly označeny evidenčními čísly 1231–1245. Vozy q2 ev. č. 1233–1234, 1236 a 1239 byly ve čtyřokenním provedení, ostatní byly ve tříokenní verzi. Vozy byly zprovozněny ještě za koněspřežné tramvaje, od roku 1883 již byly provozovány s parními lokomotivami. Po převzetí elektrickou tramvají byly vozy v letech 1905–1906 upraveny pro provoz s elektrickými vozy, a to tak, že jim byly dosazeny zásuvky pro elektrický proud a stropní osvětlení vozu. Většina vozů byla odstavena již v roce 1914 vyjma vozů 1243–1245, které jezdily o tři roky déle. Vozy vyřazené v roce 1914 odkoupil DP Brno a 2 vozy ev. č. 1243–1244 vyřazené v roce 1917 odkoupil štýrskohradecký dopravní podnik. Poslední zbývající vůz ev. č. 1245 byl přestavěn.[1]

Před první světovou válkou se Společnost brněnských elektrických pouličních drah snažila rozšiřovat vozový park elektrické tramvaje. Po vypuknutí války rokem 1914 všechny podniky musely přerušit stávající výrobu a zaměřovat se jen na těžký průmysl, což značně zkomplikovalo rozšiřování brněnské tramvaje. Jako nouzové řešení byly zakoupeny ojeté vozy řady CMg ev. č. 1600–1609 a vlečné vozy typu q2. Ty v Brně získaly nová evidenční čísla 101–112. Po zkouškách v červenci 1915 bylo rozhodnuto, že vozy q2 smí být v provozu v soupravách MV+q2 (bylo povoleno až 5 vozů q2 za motorovým vozem), nebo ve třívozové soupravě výhradně jako poslední MV+VV+q2, a to kvůli brzdám, které tomuto typu scházely, a proto musel být za motorovým vozem vždy vlečný vůz s průběžnými brzdami. pětivozové vlaky byly vypravovány méně často, např. z Králova Pole k Ústřednímu hřbitovu na Dušičky (tehdy 1. listopadu), či z Králova Pole do Pisárek o nedělích a svátcích. Vozy typu q2 se v provozu udržely do roku 1920, kdy byly hromadně vyřazeny a sešrotovány kvůli dodávce deseti nových vlečných vozů typu m ev. č. 201–210 původně určených pro Vídeň. Do současnosti se tak žádný vůz nedochoval.[2][3]