Vlajka Kiribati

Území dnešního Kiribati (které sestává ze 33 atolů a korálových ostrovů na ploše asi 5,2 milionů km₂, bylo osídleno mikronésany asi před dvěma tisíci lety. Ve 13.–15 století položily migranti ze Samoy, Fidži a Tongy míšením s domorodci základ dnešního obyvatelstva. Pro Evropu objevil souostroví roku 1606 portugalský mořeplavec ve španělských službách Pedro Fernandes de Queirós. Roku 1765 byly ostrovy znovuobjeveny britskými námořníky Johnem Byronem, Johnem Marshallem a roku 1788 ostrovy prozkoumal Thomas Gilbert. Po Gilberovi dal roku 1820 ruský admirál a hydrograf Ivan Fjodorovič Kruzenštern souostroví jméno Gilbertovy ostrovy. V 19. století (20.–40. leta) byly Gilbertovy ostrovy základnou lovců velryb. 4. února 1878 bylo souostroví začleněno do Britských západopacifických území (spravovány byly z Fidži), první státní vlajky na ostrovech tak byly britské vlajka.[2]

Na ostrovech však vládli místní náčelníci (králové). Král atolu Abemama, Tem Binoka, si nechal od Evropanů vytvořit vlajku, která se stala symbolem jeho království. V dubnu 1884 to byla vlajka, jejímž autorem byl zřejmě kapitán Hayward. Vlajku tvořil modrý list s bílým ondřejským křížem se čtyřmi bílými hvězdami, po jedné v každém poli. Hvězdy symbolizovaly atoly Abemama, Kuria, Aranuka a Nonouti. V červnu však král o kontrolu nad územím atolu Nonouti přišel, a proto byla od 28. června jedna hvězda (z vlající části) vlajky odstraněna.[2]

Roku 1889 se na Abemamě usadil skotský spisovatel Robert Louis Stevenson se svou ženou. Pro krále Binoka navrhl novou vlajku, která byla tvořena třemi vodorovnými pruhy: červeným, žlutým a zeleným, přes které byla položena černá silueta žraloka. Pruhy symbolizovaly Abemama, Kuria a Aranuka, žralok připomínal legendu o černém žraloku (královu předku).[2]

• 
  Britská vlajka západopacifických území (1878–1979)
  Poměr stran: 1:2
• 
  Vlajka krále Binoky (1884)
• 
  Vlajka krále Binoky (1884–1889)
• 
  Vlajka krále Binoky (1889–1892)

27. května 1892 byly prohlášeny Gilbertovy ostrovy britským protektorátem. Stalo se tak se souhlasem obyvatel na ochranu před nájezdy otrokářů a neustálými kmenovými válkami. Od roku 1895 se stala vlajkou rezidentního komisaře britská modrá služební vlajka o poměru 1:2, s emblémem ve vlající části. Emblém (anglicky Badge) byl tvořen žlutou, královskou korunou, podšitou červeným sametem, pod ní černé iniciály B.R (British Resident), to celé v bílém kruhu.[2] (není obrázek)

12. ledna 1916 se z protektorátu stala britská korunní kolonie Gilbertovy a Elliceovy ostrovy, ke změně vlajky však nedošlo. V roce 1931 předložil tamní rezident koloniálnímu úřadu v Londýně návrh na znak a vlajkový emblém kolonie. Návrh šel cestou přes Vysokého komisaře Britských západopacifických území na Fidži. Autorem obou symbolů byl jistý pan Compton. Přijetí předcházel zdlouhavý byrokratický proces na devíti vládních úřadech a agenturách. 1. května 1937 byla (po úpravách) vlajka s emblémem, vycházejícího ze znaku, schválena (znak udělil kolonii anglický král Jiří VI.[3]). Teprve v roce 1941 byla vlajka zanesena do knihy vlajek britské admirality (Admiralty Flags Book) a oficiální vlajkou ostrovů se stala až 28. srpna 1969.[2]

1. října 1975 vyhlásily Elliceovy ostrovy nezávislost pod názvem Tuvalu, Gilbertovy ostrovy se staly britským, administrativně odděleným závislým územím. 1. ledna 1977 získaly ostrovy vnitřní samosprávu, vlajka ani poté nebyla změněna.[2]

• 
  Vlajka Gilbertových a Elliceových ostrovů (1937/1969–1979)
  Poměr stran: 1:2

12. července 1979 vyhlásily Gilbertovy ostrovy nezávislost pod názvem Republika Kiribati. V hlavním městě Bairiki na atolu Tarawa zavlála v tento den poprvé vlajka nového státu, užívaná dodnes.[2]

Vlajka (spolu se znakem) byla potvrzena „Zákonem o národní identitě" (National Identity Act) č. 2 z roku 1989. V zákoně je uveden popis vlajky, závazné vyobrazení a pravidla užívání. Vlajka se však přesto užívá v několika, mírně odlišných, variantách (velikost slunečního kotouče, kresba paprsků, tvar křídel a zobáku či prokreslenost detailů fregatky).[2]