Vladislav Niedoba

Dlouhodobě působil v České národní radě. Byl do ní poprvé zvolen ve volbách roku 1976 a mandát obhájil ve volbách roku 1981 i volbách roku 1986.[2][3][4]

V politice se udržel i po sametové revoluci. V rámci polistopadové politické scény patřil mezi polskou menšinou v Československu k radikálnější skupině, která preferovala spolupráci s jinými národnostními minoritami a nevázala se politicky na Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 kandidoval do Sněmovny lidu za hnutí Coexistentia (mezi maďarskou menšinou na Slovensku označováno Együttélés). Ač polské národnosti a původem z českých zemí, volen byl ve slovenském kraji (volební obvod Západoslovenský kraj), což mělo deklarovat spolupráci s jinými menšinami i pojistit zisk mandátu pro představitele jinak málo početné polské menšiny. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[5][6]

Od roku 2001 působil jako předseda hnutí Coexistentia v České republice poté, co z této funkce odešel Stanisław Gawlik.[7][6]

V krajských volbách roku 2008 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva Moravskoslezského kraje za Coexistentia za kandidátní listině Osobnosti kraje.[8] Tehdy je zmiňován jako místopředseda hnutí Coexistentia a předseda jeho Polské národní sekce. Stal se členem krajského Výboru pro národnostní menšiny, když opětovně (jako v předchozím volebním období) získal pro tento post podporu ČSSD.[9] Angažoval se v jazykových otázkách (v roce 1992 začal jeden ze svých parlamentních projevů přednášet v polštině, aby deklaroval dodržování jazykových menšinových práv), ve své pozdější funkci v krajském Výboru pro národnostní menšiny deklaroval důraz na prohlubování instalace dvojjazyčného značení obcí.[10] Například roku 2004 zaslal ministerstvu dopravy jménem hnutí Coexistentia žádost, podle které „...je nutno označit názvy veřejných prostranství rovněž v příslušném jazyce národnostní menšiny. Veřejným prostranstvím jsou m.j. železniční stanice a železniční zastávky. V podmínkách Moravskoslezského kraje splňují zákonný požadavek obce Těšínského Slezska, kde se veřejná prostranství musí označit nejen v jazyce českém, ale rovněž v jazyce polském...“[11]