Vladimir Ravnihar

V době svého působení v parlamentu se uvádí jako advokát v Lublani.[1]

Vystudoval gymázium v Lublani. V roce 1891 tu organizoval sjezd slovenských a chorvatských studentů. 19. února 1898 promoval na právnické fakultě Vídeňské univerzity. Byl vedoucím pěveckého sboru v rámci akademického spolku Slovenija. V roce 1895 nastoupil na praxi k zemskému soudu v Lublani, od roku 1896 byl auskultantem u okresního soudu v Novém mestu. Zde byl aktivní i v Sokolu a v Dolenjském pěveckém spolku. Roku 1897 odešel ze soudní služby a nastoupil coby koncipient do advokátní kanceláře Dr. J. Vrečka v Celji. I zde se angažoval v národních spolcích (čtenářský spolek, Sokol, od roku 1902 čestný člen pěveckého spolku v Celji). Roku 1902 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Lublani a zároveň zesílil své veřejné a politické aktivity. Podílel se mj. na založení předchůdkyně pozdější Slovinské filharmonie. Od roku 1902 byl náměstkem starosty lublaňského Sokola a v roce 1904 se podílel na přípravě prvního všesokolského sletu v Lublani. V této tělovýchovné organizaci se angažoval i po vzniku jihoslovanského státu. V roce 1920 se stal náměstkem starosty Jihoslovanského sokolského svazu, v roce 1921 starostou.[2]

Působil i coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Kraňsko 01.[3]

V roce 1911 byl uváděn jako slovinský liberál (slovinská Národní pokroková strana, Narodno napredna stranka).[1][2] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě nezařazeným poslancem.[3] Podle jiného zdroje po volbách nejprve vstoupil do Českého klubu, od roku 1917 byl členem parlamentního Jihoslovanského klubu.[2]

Jeho politická dráha pokračovala i v meziválečném období. Od konce roku 1918 do roku 1921 byl členem zemské vlády Slovinska, v níž zastával funkci pověřence spravedlnosti. Vstoupil tehdy do Jugoslávské demokratické strany. Byl za ni zvolen v roce 1921 do městské rady v Lublani. V komunálních volbách roku 1922 již kandidoval za odštěpeneckou Jsl zajednica, která se opětovně sblížila z původní Národní pokrokovou stranou. V březnu 1923 ve volbách do Skupštiny byl zvolen náhradníkem poslance. Roku 1932 byl zvolen do senátu Jugoslávie.[2]

25. února 1935 se stal starostou Lublaně. Ve funkci setrval pouze po několik měsíců do prosince 1935. Pak byl jmenován náměstkem starosty a setrval v této funkci až do června 1942.[2]