Vladimir Komarov
Vladimir Michajlovič Komarov, rusky Владимир Михайлович Комаров (16. března 1927 Moskva[1] – 24. dubna 1967 Orenburská oblast v Sojuzu 1) byl letec, důstojník, tragicky zesnulý sovětský kosmonaut ruské národnosti. Byl také první oficiálně oznámenou lidskou obětí letů do vesmíru.
Vladimir Michajlovič Komarov | |
---|---|
Vladimir Komarov v roce 1965 | |
Sovětský kosmonaut | |
Státní příslušnost | SSSR |
Datum narození | 16. března 1927 |
Místo narození | Moskva Sovětský svaz |
Datum úmrtí | 24. dubna 1967 (ve věku 40 let) |
Místo úmrtí | Orenburská oblast Sovětský svaz |
Předchozí zaměstnání | vojenský letec |
Hodnost | plukovník |
Čas ve vesmíru | 2 dny, 3 hodiny, 4 minuty |
Kosmonaut od | 1964 |
Mise | Voschod 1, Sojuz 1 |
Kosmonaut do | 1967 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Otec byl domovníkem a matka kuchařkou. Bydleli v Moskvě, v malém suterénním bytě. Už na základní škole se velmi dobře učil. Válku přežil na vesnici u příbuzných, naučil se pracovat i s koňmi. V roce 1949 vystudoval vojenské letecké učiliště, pak pokračoval v batajském leteckém učilišti. Sloužil u stíhacího letectva, jako jeden z prvních zvládl lety s prvními reaktivními letadly. V roce 1952 vstoupil do KSSS a v roce 1959 ukončil s titulem leteckého inženýra leteckou inženýrskou akademii Žukovského. Manželku a syna Žeňu odstěhoval k otci. Kosmickou kariéru zahájil výcvikem v roce 1960. V roce 1962 byl náhradníkem Pavla Popoviče při letu Vostoku 4.
Lety do vesmíru
V roce 1964 byl velitelem prvního letu vícečlenné posádky na kosmické lodi Voschod 1. Spolu s ním se letu zúčastnili Konstantin Feoktistov (vědecký pracovník) a Boris Jegorov (lékař). Startovali z kosmodromu Bajkonur 12. října 1964 a přistáli v kabině s pomocí padáků o den později nedaleko kosmodromu.
O tři roky později zahynul při zkušebním letu nové, vícemístné lodi Sojuz 1.
Při nouzovém přistání s téměř neovladatelnou kosmickou lodí, s kterou měl již během letu potíže, se mu zamotal padák a náraz v rychlosti 130 m/s nepřežil.[2][3][4]
Ocenění
Po svém prvním letu byl společně s ostatními členy posádky vyznamenán Leninovým řádem, medailí Zlatá hvězda a byl mu udělen titul hrdiny Sovětského svazu.
Posmrtně obdržel další Zlatou hvězdu a byl pochován slavnostně na Rudém náměstí u Kremelské zdi v Moskvě. Podle něho byly pojmenovány obce, letecké školy a útvary, vědecko-výzkumná loď Akademie věd SSSR a kráter Komarov na odvrácené straně Měsíce.[5][6]
Jeho jménem byla pojmenována planetka hlavního pásu (1836) Komarov, objevená 26. července 1971 Nikolajem Černychem.[7]
Odkazy
Reference
- VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
- Kosmonautika.cz – Sojuz 1, dostupné online
- Jan Novák, Magazín Hospodářských novin, 29.9.2009 – část dostupná online
- Časopis SCIENCE, číslo 11/2005, str. 22-26, ISSN 1214-4754 – dostupné online Archivováno 17. 11. 2007 na Wayback Machine
- CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Michajlovič Komarov, s. 122.
- Crater Komarov on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- JPL Small-Body Database Browser: 1836 Komarov (1971 OT), 2016-05-24 (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Komarov na Wikimedia Commons
- Na webu Space
- Na webu Kosmo.cz
- Třídílný článek o letu lodi Sojuz 1 na iDnes.cz
- http://technet.idnes.cz/smrt-vladimir-komarov-06a-/veda.aspx?c=A120423_173557_veda_mla