Vladimir Komarov

Vladimir Michajlovič Komarov, rusky Владимир Михайлович Комаров (16. března 1927 Moskva[1]24. dubna 1967 Orenburská oblast v Sojuzu 1) byl letec, důstojník, tragicky zesnulý sovětský kosmonaut ruské národnosti. Byl také první oficiálně oznámenou lidskou obětí letů do vesmíru.

Vladimir Michajlovič Komarov
Vladimir Komarov v roce 1965
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnost SSSR
Datum narození16. března 1927
Místo narozeníMoskva
Sovětský svaz
Datum úmrtí24. dubna 1967 (ve věku 40 let)
Místo úmrtíOrenburská oblast
Sovětský svaz
Předchozí
zaměstnání
vojenský letec
Hodnostplukovník
Čas ve vesmíru2 dny, 3 hodiny, 4 minuty
Kosmonaut od1964
MiseVoschod 1, Sojuz 1
Kosmonaut do1967
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Otec byl domovníkem a matka kuchařkou. Bydleli v Moskvě, v malém suterénním bytě. Už na základní škole se velmi dobře učil. Válku přežil na vesnici u příbuzných, naučil se pracovat i s koňmi. V roce 1949 vystudoval vojenské letecké učiliště, pak pokračoval v batajském leteckém učilišti. Sloužil u stíhacího letectva, jako jeden z prvních zvládl lety s prvními reaktivními letadly. V roce 1952 vstoupil do KSSS a v roce 1959 ukončil s titulem leteckého inženýra leteckou inženýrskou akademii Žukovského. Manželku a syna Žeňu odstěhoval k otci. Kosmickou kariéru zahájil výcvikem v roce 1960. V roce 1962 byl náhradníkem Pavla Popoviče při letu Vostoku 4.

Lety do vesmíru

V roce 1964 byl velitelem prvního letu vícečlenné posádky na kosmické lodi Voschod 1. Spolu s ním se letu zúčastnili Konstantin Feoktistov (vědecký pracovník) a Boris Jegorov (lékař). Startovali z kosmodromu Bajkonur 12. října 1964 a přistáli v kabině s pomocí padáků o den později nedaleko kosmodromu.

O tři roky později zahynul při zkušebním letu nové, vícemístné lodi Sojuz 1.

Při nouzovém přistání s téměř neovladatelnou kosmickou lodí, s kterou měl již během letu potíže, se mu zamotal padák a náraz v rychlosti 130 m/s nepřežil.[2][3][4]

Ocenění

Po svém prvním letu byl společně s ostatními členy posádky vyznamenán Leninovým řádem, medailí Zlatá hvězda a byl mu udělen titul hrdiny Sovětského svazu.

Posmrtně obdržel další Zlatou hvězdu a byl pochován slavnostně na Rudém náměstí u Kremelské zdi v Moskvě. Podle něho byly pojmenovány obce, letecké školy a útvary, vědecko-výzkumná loď Akademie věd SSSR a kráter Komarov na odvrácené straně Měsíce.[5][6]

Jeho jménem byla pojmenována planetka hlavního pásu (1836) Komarov, objevená 26. července 1971 Nikolajem Černychem.[7]

Odkazy

Reference

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
  2. Kosmonautika.cz – Sojuz 1, dostupné online
  3. Jan Novák, Magazín Hospodářských novin, 29.9.2009 – část dostupná online
  4. Časopis SCIENCE, číslo 11/2005, str. 22-26, ISSN 1214-4754 – dostupné online Archivováno 17. 11. 2007 na Wayback Machine
  5. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Michajlovič Komarov, s. 122.
  6. Crater Komarov on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  7. JPL Small-Body Database Browser: 1836 Komarov (1971 OT), 2016-05-24 (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.