Vladimir Atlantov

Vladimir Andrejevič Atlantov (rusky Влади́мир Андре́евич Атла́нтов, * 19. února 1939 Leningrad, Sovětský svaz) je sovětský a ruský operní pěvec v tenorovém hlasovém oboru.

Vladimir Atlantov
Základní informace
Narození19. února 1939 (83 let)
Petrohrad
Žánryopera
Povoláníoperní pěvec a zpěvák
Nástrojehlas
Hlasový obortenor
Oceněnínárodní umělec SSSR
národní umělec RSFSR
Řád rudého praporu práce
zasloužilý umělec RSFSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Atlantov se narodil v rodině operních pěvců. Jeho otec Andrej Petrovič Atlantov byl sólistou leningradského Malého divadla opery a baletu, matka Marija Alexandrovna Jelizarovová byla sólistkou Kirovova divadla opery a baletu.

Na vojně se stal sólistou Souboru písní a tanců Leningradského vojenského okruhu. Učil se v Glinkově sborovém učilišti a v roce 1945 byl přijat do Leningradské akademické sborové kapely, kterou absolvoval v roce 1956 jako sbormistr. V roce 1959 nastoupil na pěveckou fakultu Leningradské konzervatoře N. A. Rimského-Korsakova do třídy profesorů P. G. Tichonova, A. N. Kirejeva a N. D. Bolotinové. Absolvoval ji v roce 1963.

Ještě jako student 4. ročníku získal Atlantov angažmá stážisty v Kirovově divadle a v roce 1963, hned po absolutoriu, se stal sólistou.

V roce 1962 obdržel druhou cenu na 2. Glinkově všesvazové pěvecké soutěži. I proto získal právo stáže na mistrovské škole při milánské La Scale, kde si zdokonalil svou techniku pod vedením Gennara Barry. Tam také nastudoval čtyři role italské repertoáru – hraběte z Rigoletta, Richarda z Maškarního plesu, Rodolfa a Cavaradossiho z Tosky. V roce 1964 sám vystoupil na scéně La Scaly. V roce 1966 získal první cenu na Mezinárodní soutěži Petra Iljiče Čajkovského a po tomto úspěchu se stal členem Velkého divadla a o rok později jeho sólistou.

Ve Velkém divadle působil až do roku 1988 a nastudoval v něm 18 rolí. Mezi nejlepšími patřily role Germana (Piková dáma), José (Carmen), Dona Juana (Kamenný host Dargomyžského), Sadka (ve stejnojmenné opeře Rimského-Korsakova), Otella (ve stejnojmenné opeře Verdiho), Cavaradossiho (Tosca), Cania (Komedianti) nebo samozvance Lžidimitrije (Boris Godunov).[1]

V roce 1988 emigroval ze Sovětského svazu na západ a vystupoval na největších scénách včetně newyorské Metropolitní opery nebo vídeňské Státní opery.

Rodina

Atlantov žije ve Vídni. Je ženatý, jeho současnou manželkou je sopranistka Tamara Andrejevna Milaškinová. Z prvního manželství má dceru Ladu Atlantovovou. Ta vystudovala obor klavír na Moskevské státní konzervatoři. Působila jako děkanka hudební fakulty Státního speciálního institutu umění GSII a vyučovala zde sólový zpěv.

Dílo

Operní role
Kirovovo divadlo v Petrohradě
  • Lenskij (Evžen Oněgin, 1963),
  • José (Carmen, 1963),
  • Alfredo (Traviata, 1963),
  • Alvaro (Síla osudu, 1965),
  • German (Piková dáma, 1966)
Velké divadlo v Moskvě
  • Alfredo (Traviata, 1964),  
  • Lenskij (Evžen Oněgin, 1964),  
  • José (Carmen, 1966),  
  • German (Piková dáma, 1968),  
  • Vladimir Igorjevič (Kníže Igor, 1968),  
  • Pinkerton (Madame Butterfly, 1968),  
  • Don Carlos (Don Carlos, 1970),  
  • Cavaradossi (Tosca, 1971),  
  • Paolo (Rachmaninov: Francesca da Rimini, 1973),  
  • Semjon (Semjon Kotko, 1973),  
  • Vaudémont (Iolanta, 1974),  
  • Lžidimitrij (Boris Godunov, 1974),  
  • Sadko (Sadko, 1976),  
  • Don Juan (Dargomyžského Kamenný host, 1976),  
  • Otello (Verdiho Otello, 1978),  
  • Mozart (Rimského-Korsakova Mozart a Salieri, 1978),  
  • Canio (Komedianti, 1985),  
  • Andrej (Mazepa, 1986) 
Role či úryvky z rolí na jiných scénách
  • Samson (Samson a Dalila, 1988)
  • Andrej Chovanskij (Chovanština, 1989)
  • Finn (Ruslan a Ludmila, 1995)
  • scéna a árie Radama z Aidy ad.

Filmové role
  • Věřte mi, lidé (Věrtě mně, ljudi, 1964) – Operní pěvec
  • Nedělní muzikant (Voskresnyj muzykant, 1972) – Operní pěvec
  • Moje Carmen (Moja Karmen, 1977) – José

Ocenění

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Атлантов, Владимир Андреевич na ruské Wikipedii.

  1. Большая Российская энциклопедия: В 30 т. [Boľšaja Rossijskaja encyklopedija v 30 t.]. [s.l.]: [s.n.], 2005. 766 s. (rusky)
  2. Владимир Атлантов [Vladimir Atlantov] [online]. Bolšoj těatr. Dostupné online. (rusky)

Literatura
  • СОЛОГУС, А. Певцы Большого театра СССР. Одиннадцать портретов. [Pěvcy Boľšogo těatra SSSR : Odinnadcať portretov]. Moskva: Muzyka, 1978. Kapitola Владимир Атлантов [Vladimir Atlantov]. (rusky)
  • NĚSŤJEVA, M. I. Владимир Атлантов. Творческий портрет [Vladimir Atlantov. Tvorčeskij portret]. Moskva: Muzyka, 1987. 32 s. (rusky)
  • KOTKINA, I. A. Атлантов в Большом театре. Судьба певца и движение оперного стиля [Atlantov v Boľšom těatre. Suďba pevca i dviženie opernogo stilja]. Moskva: Agraf, 2002. Dostupné online. ISBN 5-7784-0174-4. (rusky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.