Vladimír Vlček (režisér)

Narodil se ve Vsetíně v rodině učitelů. Vyrůstal v Huslenkách na Vsetínsku. Studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a už během studií se začal zajímat o film, divadlo a literaturu. Odmaturoval v roce 1937, hodně cestoval a fotografoval.[1] Za 2. světové války začal pracovat u filmu jako asistent režie u melodramatu Preludium (1941) Františka Čápa. Byl nucen spolupracovat s německými filmaři v Praze a v Hamburku, pracoval např. pro Helmuta Käutnera. Po válce pracoval jako tlumočník a asistent při tvorbě socialistického dokumentu Nové Československo (1950), což ho přivedlo ke studiu na filmové škole v Sovětském svazu, kde působil i jako kulturní atašé v Moskvě.[2] Za spolupráci na dokumentu Nové Československo získal v roce 1951 jako jediný český filmař Stalinovu cenu II. stupně. Po návratu ze zahraničí začal pracovat pro Československý státní film jako režisér. Režíroval filmy na politickou objednávku v duchu socialistického realismu, propagandisticky oslavující ideje komunistického režimu. Jeho režijním debutem byl snímek Zítra se bude tančit všude (1952), což byl 5. domácí snímek využívající barevný systém Agfacolor.[3] Obdržel za něj československou Státní cenu I. stupně. Dále vytvořil dokumentární film Čínské jaro (1953), který natočil, když byl s filmovou delegací v Číně. Dokument seznamuje diváka s historií Číny a její proměnou v mocný socialistický stát. Dalšími celovečerními snímky byly Komedianti (1953), podle povídky Bratr Žak Ivana Olbrachta a Rudá záře nad Kladnem (1955), natočeného podle románu prezidenta Antonína Zápotockého. Další film Advent (1956) se odehrává v jeho rodných Beskydech na motivy románu Jarmyly Glazarové. Posledním filmem jeho kariéry byl snímek V proudech (1957), první československý širokoúhlý film a zároveň první československo-francouzský film. Ve filmu hraje tehdy ještě zcela neznámý Robert Hossein, který se později proslavil jako Joffrey de Peyrac z cyklu filmů o Angelice.[4][1]

Přestože byl velkým propagátorem komunismu, po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Francie. Jeho další osudy jsou nejasné. Pobyl ve Francii, Číně a v Japonsku, kde natáčel reklamní snímky. Měl být poradcem Mao Ce-tunga pro film a natáčet v Brazílii. Nakonec pracoval v Německu. Zemřel náhle dne 22. listopadu 1977 ve Velké Británii, ve věku 58 let.[1] Jeho čtvrtá žena ho nechala pohřbít v Grünwaldu u Mnichova.[4]

Všechny filmy, které natočil, byly barevné, což bylo na tehdejší dobu velmi ojedinělé. S barevným filmem se seznámil už za války u německých filmařů a ve druhé polovině 40. let u sovětských filmařů. Ke všem svým projektům si psal i technické a literární scénáře, ojediněle i náměty. Jeho snímky z první poloviny 50. let nesou neobyčejně silný nádech tendenčnosti a agitačně ideologické propagandy v duchu tehdejšího politicky prosazovaného směru socialistického realismu.[6]