Robert Hossein

Syn ázerbájdžánského skladatele André Hosseina a komediální herečky, původem z městečka Sorok v Besarábii. Robert Hossein začal navštěvovat velmi brzy divadelní kurzy, především u Reného Simona a Tani Balachové. Získal svůj první úspěch ve věku 19 let v jedné z rolí ve hře Les Voyous (Lupiči). Dále si zahrál v inscenacích Docteur Jekyll et Mister Hyde, La Chair de l'orchidée – podle Jamese Hadley Chase – nebo v Homme traqué (Pronásledovaný muž) – podle Francise Carca. Svou filmovou kariéru počal v roce 1948 v Le Diable Boiteux od Sacha Guitry, kde si zahrál malou roli jako komparzista. Jeho kariéra vrcholí ve filmu Julese Dassina, Du Rififi chez les hommes (kde si zahrál s Brigitte Bardotovou) a ve filmu Madame Sans Gêne (zde se Sofií Lorenovou).

V roce 1955 režíroval svůj první film Les Salauds vont en enfer (Bastardi jdou do pekla), kde si rovněž zahrál, a to po boku své skutečné ženy, Mariny Vladyové. Film nebyl nijak zvlášť kvalitní, ale právě díky sňatku, který těsně před jeho natáčením uzavřel, se stal mediálně sledovanou záležitostí. Spolu hráli také v koprodukčním dobrodružně-kriminálním filmu o výpravě francouzských studentů do Tater (byl to vůbec první československý širokoúhlý film) V proudech, který roku 1957 natočil Vladimír Vlček (francouzský název zněl La Liberté Surveillée, doslova Svoboda pod dohledem).[5] Po filmu Pardonnez nos offenses (Odpusťte naše dluhy), režíroval v roce 1956 a Toi le venin (Ty – jedovatče), se konečně v roce 1964 objevil v roli romantického hrdiny, ztělesňující Joffreye de Peyraca v snímku Angelique Marquise des Anges (Angelika, markýza andělů) a posléze v intimnější roli ve filmu La Musica (Hudba) – podle Marguerite Durasové – v roce 1967.

V roce 1968 obsadil Michèle Mercier, svoji partnerku z Angeliky, do filmu Une corde, un colt. Jedná se o francouzský western, který sám nejen režíroval, ale si v něm i zahrál. Neobvyklou rolí je kněz, který kvůli lásce k dívce Françoise (Claude Jade) odejde z církve a stane se komunistou, ve filmu Zakázaní kněží (1973), čtvrtém Hosseinově snímku natočeném pod vedením Denyse de La Patellièra.

V roce 1970 si vzal na starost populární divadlo v Remeši a pokoušel se o divadlo jako o opravdové kinematografické představení. Po svém návratu do Paříže vytvořil sérii velkých představení v Palais des Sports a v Palais des Congrès, kde publikum zaujal rolí v Le Cuirassé Potemkine, Notre-Dame de Paris nebo v díle Danton et Robespierre. Muzikál Bídníci v Hosseinově režii dosáhl velkého úspěchu a byl reprízován na Broadwayi.

V roce 1979 se podílel na díle Dieu existe? Oui (Existuje Bůh? Ano.). Od roku 2000 byl osm let ředitelem divadla Marigny. Roku 2007 představil dílo N'ayez pas peur (Nebojte se) o životě papeže Jana Pavla II. V roce 2009 natočil film Muž a jeho pes s J.-P. Belmondem režiséra Francise Hustera.

23. prosince 1955 se oženil s Marinou Vladyovou, později se s ní rozvedl, aby se 7. června 1962 mohl znovu oženit s Carolinne Eliacheff (tehdy patnáctiletou dcerou Françoise Girou). Ani druhé manželství mu nevydrželo a 28. června 1976 si vzal Candice Patou. V letech 1973–1974 byl zasnouben s Michele Watrin, která ale roku 1974 zemřela při autonehodě. Ve věku padesáti let se nechal pokřtít jako katolík.

Měl celkem čtyři syny: Pierra, Igora (z prvního manželství), Nicolase (známý jako rabín Aaron Eliacheff) a Juliena (z třetího manželství). Aaron, kterého měl z druhého manželství s Caroline Eliacheff, je rabínem a vyučuje náboženství ve Štrasburku.