Vladimír Krno

Narodil se v Čerenčanech č. p. 36 do rodiny místního evangelického faráře Andreje Krna a křtil jej drienčanský farář a sběratel lidových pověstí Pavol Dobšinský. Absolvoval gymnázia v Rimavské Sobotě a Prešpurku (dnešní Bratislavě) a vystudoval práva na Budapešťské univerzitě (už během studií v Budapešti byl místopředsedou tamního slovenského studentského spolku[2]).

Působil jako advokát v Penzinku a od roku 1923 v Bratislavě. Ještě před první světovou válkou se sblížil s hnutím hlasistů.[2] Byl stoupencem Vavro Šrobára. Během války byl aktivní v slovenském odboji. Po válce byl ředitelem Hospodářské banky v Trnavě. Za první republiky byl též přísedícím státního soudu, členem správního výbor advokátské komory a předsedou Svazu vinařských spolků.[2] Působil i jako člen Štefánikovy společnosti. Publikoval v periodikách. V roce 1926 vydal Občanský soudní řád.[3]

Zastával funkci čestného předsedy organizace agrární strany v Bratislavě.[2] V letech 1930–1939 byl starostou Bratislavy.[4] Do funkce usedl v únoru 1930 poté, co odstoupil Ľudovít Okánik.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1929 získal za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až dodatečně roku 1933 jako náhradník poté, co zemřel senátor Cyrill Pivko. V senátu setrval do roku 1935.[5] Profesně je uváděn jako starosta Bratislavy.[6]