Vladimír Kůrka

Práva vystudoval v roce 1973 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je členem redakční rady časopisu Soudní judikatura, lektorem Justiční akademie a zároveň působí ve zkušebních komisích pro advokátní zkoušky, odborné justiční zkoušky a závěrečné zkoušky právních čekatelů.

Celý život působí v justici,[2] od roku 1974 jako justiční čekatel u Krajského soudu v Plzni, pak jeden rok jako soudce Okresního soudu Plzeň-město a od roku 1976 u Okresního soudu v Mostě, kde se roku 1990 stal i předsedou. V roce 1994 byl dočasně přidělen k Vrchnímu soudu v Praze, kde jako soudce zůstal, aby o dva roky později přešel do Brna k Nejvyššímu soudu. Byl členem jeho občanskoprávního kolegia, věnoval se zejména civilnímu procesu, bytovému právu, restitucím a později i exekucím.

Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 15. prosince 2005. Patřil k soudcům přesvědčeným o nutnosti minimalizace zásahů ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci.[3] K mediálně sledovaným kauzám, v nichž byl soudcem-zpravodajem, patřil návrh skupiny senátorů na zrušení novoroční amnestie prezidenta Václava Klause, který byl odmítnut.[4] Jako soudce-zpravodaj byl činný např. i ve věci tzv. slovenských důchodů, kde Ústavní soud opakovaně rozhodl opačně než před tím Nejvyšší správní soud,[5] dále ve věci evidence církevních právnických osob[6] nebo povinného členství lékařů v České lékařské komoře.[7]

Po vypršení desetiletého funkčního období se opět vrátil na Nejvyšší soud, kde se od ledna 2016 do prosince 2018 stal předsedou občanskoprávního a obchodního kolegia.[8][9]

Jeho manželka JUDr. Věra Kůrková je také soudkyní Nejvyššího soudu, věnuje se trestní agendě.[10]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Kůrka
• Medailonek na stránkách Ústavního soudu Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine