Vladimír Křístek

Vladimír Křístek se narodil v Praze v roce 1938 do rodiny československého legionáře, kvůli původu mu tak nebylo z politických důvodů umožněno studovat teoretické obory, o které měl zájem – chemii či astrofyziku.[1][2] Měl si vybrat mezi hornictvím a hutnictvím, nakonec mu ale bylo umožněno studium na stavební průmyslové škole, kde roku 1957 odmaturoval s vyznamenáním.[1][2][3] Nastoupil na faktultu stavební ČVUT, kterou absolvoval roku 1962 opět s výborným prospěchem.[1][2][3] Již během studia publikoval v odborném časopise Inženýrské stavby články zaměřené na v té době se mohutně rozvíjející předpjatý beton – řešil mj. problematiku dotvarování a smršťování u betonových konstrukcí se změnou statického systému během výstavby.[1][2] Zaměřil se zejména na teoretické řešení aktuálních problémů výzkumu betonových konstrukcí – chování komorových nosníků, reologie betonu, štíhlé tlačené prvky, materiálová nelinearita – to vše za použití nastupující výpočetní techniky.[2][3] V rámci své diplomové práce již představil relaxační metodu – nový přístup k řešení konstrukcí se změnou statického systému.[2] Po absolvování povinné vojenské služby (u sportovního oddílu) nastoupil jako asistent na katedru mechaniky FSv.[1][2][3] Během necelého roku složil všechny potřebné zkoušky pro aspiranturu a odevzdal disertační práci s názvem Tenkostěnné pruty komůrkového přetvořujícího se průřezu.[1] Po získání titulu kandidáta věd (CSc.) v roce 1967 přestoupil z katedry mechaniky na katedru betonových konstrukcí a mostů FSv, kde se stal vědeckým pracovníkem.[1][2][3] V pouhých 30 letech se i díky uvolnění politických poměrů habilitoval a stal se docentem.[1][2]

Ve svých 32 letech celosvětovém kongresu betonářské asociace FIP konaném v Praze roku 1970 přednesl jednu z osmi hlavních (vyzvaných) kongresových přednášek na téma „Teorie a výzkum tenkostěnných předpjatých nosníků“.[2][3][4] To mu společně s články a monografiemi publikovanými v angličtině zahraničí otevřelo dveře na mnohé zahraniční univerzity, kde působil jako hostující výzkumník a profesor.[1][2] Jednalo se o studijní a pracovní pobyty na těchto univerzitách:[1][2][3][5] Kalifornská univerzita v Berkeley (1979), univerzita Cardiff (1981, 1986, 1988, 1989 a 1992), univerzita v Dortmundu (1982, 1984 a 1985), Severozápadní univerzita (1985, 1999, 2000), Univerzita ve Stuttgartu (1989), univerzita v Lutychu (1990), Helsinská technická univerzita (1991, 1992 a 1994), Milánská polytechnika (1992), Národní technická univerzita v Athénách (1993), univerzita v Oulu (1994), Mezinárodní centrum mechanických věd v Udine (1994).

V roce 1974, když mu bylo 36 let, odevzdal disertační práci, nicméně její obhajoba byla z politických důvodů zdržována – Křístek nikdy nebyl členem KSČ – takže vědecký titul doktor věd (DrSc.) získal až roku 1977 (i tak byl v Československu jedním z nejmladších nositelů tohoto akademického titulu), posléze se stal vedoucím vědeckým pracovníkem.[1][2][3] Výjimečné bylo i to, že byl roku 1987 jmenován profesorem v oboru betonových nosných konstrukcí – byl tak na fakultě prakticky jediným profesorem, který nebyl komunistou.[1][2][3]

Po Sametové revoluci pak byl i díky tomu jmenován proděkanem pro vědecko-výzkumnou činnost (1989–1994) a vedoucím katedry betonových konstrukcí a mostů (1989–2004).[1][2][3] Od roku 1990 byl členem vědecké rady FSv ČVUT a od roku 1997 členem vědecké rady celého ČVUT.[1] Po roce 1989 dále rozvíjel mezinárodní spolupráci započatou již v předchozím období.[2] Až do konce života byl předsedou Oborové rady doktorského studia FSv ČVUT.[3]

V roce 1991 založil projekční firmu Křístek, Trčka a spol., s. r. o., jejímž byl společníkem.[1][2][3] Byl zakládajícím členem a členem rady Inženýrské akademie České republiky, v letech 2005–2011 působil jako viceprezident Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI), byl čestným členem České betonářské společnosti (ČBS), působil jako předseda oborové komise technických věd Grantové agentury České republiky (GA ČR).[1][2][3]

Křístek řešil spíše teoretické problémy mostů, jako konzultant se podílet na návrzích mj. těchto staveb: Nuselský most, dálniční most Hvězdonice, most přes Sedlický potok, estakáda Beroun, rekonstrukce Karlova mostu, Lochkovský most, most Šmejkalka.[2][3] Byl řešitelem více než 100 národních i mezinárodních grantů.[6] Úzce spolupracoval s Konrádem Hrubanem, Karlem Rektorysem, Jiřím Klimešem, Luborem Jandou, Jaroslavem Procházkou, Milošem Kvasničkou, Miroslavem Škaloudem, Zdeňkem Šmerdou, J. Kunrtem a Shotou Urushadzem.[2][3]

Odborně se zabýval zejména problematikou mostů z předpjatého betonu – aplikoval svou teorii lomenic, relaxační metodu (z ní vycházející program TM 18 vyvinul Ivan Sitař), řešil dlouhodobé chování mostů z předpjatého betonu, smykové ochabnutí komorových nosníků, stabilitu tlačených štíhlých prvků a tlačených pásů, vliv objemových změn, tzv. dýchání mostních lamelových pásnic, ve středu jeho zájmu však byly zejména tenkostěnné komorové konstrukce – komorové nosníky a jejich prostorové působení.[1][2][3] Zaobíral se taktéž problematikou ekoduktů.[7]

Vladimír Křístek byl čestným členem České betonářské společnosti (ČBS)[8] a České společnosti pro mechaniku (ČSM). Byl rovněž členem expertních skupin Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD)[9] a členem správní rady nadačního fondu Stínové ŘSD.[10]

V roce 2016 Křístek kritizoval fungování placených publikací v impaktovaných časopisech a argumentoval, že systém impaktů je pro odborné technické publikace nevhodný.[11][12] Na oboru stavitelství oceňoval především viditelnost výsledků práce a možnost uplatnění širokého spektra osobností v rámci oboru.[2] Prosazoval navrhování robustních konstrukcí – takových, kde i velký rozptyl vstupních podmínek výrazně neovlivní statické chování konstrukce – a požadoval větší součinnost projektantů s pracovníky údržby mostů při navrhování mostů tak, aby docházelo ke zvyšování životnosti mostů.[2]

Okolí na Křístkovi oceňovalo přátelský a kolegiální přístup, vstřícnost ke studentům a vlídný humor.[6][13][3] Křístek vychoval velké množství doktorandů a byl celosvětově uznávaným odborníkem ve svém oboru.[3] Žil na Praze 6[14] a ve volném čase jezdil na svou chatu ve středních Čechách, kolem které se vydával na pěší i cyklistické výlety.[13][3]

Vladimír Křístek zemřel náhle 9. září 2020 v Praze.[1][13]

Vladimír Křístek publikoval přes 750 článků v odborných časopisech a 11 monografií, jako příklad z nich lze jmenovat:[1][3][15]

• Křístek, Vladimír. Tapered Box Girders of Deformable Cross Section. In: Journal of the Structural Division. Vol. 96, Issue 8 (August 1970). American Society of Civil Engineers. doi JSDEAG.0002661
• Křístek, Vladimír. Půdorysně zakřivené tenkostěnné pruty uzavřeného tuhého průřezu. Aplikace matematiky, Vol. 12 (1967), No. 4, 278–299. Praha: Matematický ústav Akademie věd. (online)
• Křístek, Vladimír. Tenkostěnné pruty nevyztuženého komůrkového průřezu. ČSAV. Praha. 1968.
• Křístek, Vladimír. Šmerda, Zdeněk. Teorie výpočtu komůrkových nosníků. SNTL, 1974. 239 s.
• Křístek, Vladimír. Teoretické problémy betonových konstrukcí a mostů. Praha : Vydavatelství ČVUT, 1980. 107 s.
• Křístek, Vladimír. Šmerda, Zdeněk. Dotvarování a smršt̕ování betonových prvků a konstrukcí. SNTL, 1978. 229 s.
• Janda, Lubor. Křístek, Vladimír. Kvasnička, Miloš. Procházka, Jaroslav. Štíhlé betonové tlačené pruty. Praha: SNTL. 1983. 229 s.
• Křístek, Vladimír. Theory of Box Girders. Wiley and Sons. New York, Chichester, Brisbane, Toronto. 1979.
• Křístek, Vladimír. Šmerda, Zdeněk. Creep and Shrinkage of Concrete Elements and Structures. Elsevier. Amsterdam, Oxford, New York, Tokyo. 1988.
• Křístek, Vladimír. Škaloud, Miroslav. Advanced Analysis and Design of Plated Structures. Elsevier, Amsterdam, Oxford, New York, Tokyo. 1991.
• Křístek, Vladimír. Škaloud, Miroslav. Stability Problems of Steel Box Girder Bridges. ČSAV. Praha. 1981.
• Bažant, Zdeněk P. Křístek, Vladimír. Mathematical Modeling of Creep and Shrinkage of Concrete: Effects of Shear Lag and Randomness of Material Creep Properties on Deflections and Stresses in Prestressed Concrete Box Girder. John Wiley and Sons. Chichester, New York, Brisbane, Toronto, Singapore. 1988.
• Křístek, Vladimír. Plated Structures – Stability and Strength: Shear Lag in Box Girders. Applied Science Publishers. Elsevier. London. 1983.
• Křístek, Vladimír. Studnička, Jiří. Composite Steel-Concrete Structures: Composite Girders with Deformable Connection. Applied Science Publishers. Elsevier. London. 1988.
• Křístek, Vladimír. Kadlec, Lukáš. 3D Analysis of Bridges Changing Structural Systems – An Easy Design Tool. In: Applied Mechanics and Materials (Volume 796), s. 69–75. 2015-10-09. doi 10.4028/AMM.796.69

Za svou vědeckou činnost obdržel Vladimír Křístek mnoho vyznamenání a ocenění:[1][3][6] 2× Státní cena – za rozvoj metod analýzy komorových mostů a za přínosy ve výzkumu vlivů objemových změn betonu, 2× Medaile MŠMT, 2× cena ČSAV, 2× Felberova medaile ČVUT, cena ČSSI, cena České matice technické a SNTL, čestné uznání ministra dopravy, medaile prof. Bažanta. Vladimír Křístek se dostal i na americký seznam Who is who.[1]

Roku 2014 obdržel čestný doktorát na Vysoké škole stavební Ljubena Karavelova v Sofii.[16][15][17]