Vizitka

V dřívějších dobách se používaly pouhé proužky papíru, v kruzích šlechticů se začaly používat ručně vypisované karty s uvedením všech titulů a přídomků majitele. V období rokoka začaly být bohatě zdobené, mnohdy doplněné podpisem majitele. Z Francie a Itálie se dostaly do celého světa, tedy i do českých zemí. Postupně byly využívány k propagaci firmy majitele, objevovaly se motivy obrazu na vizitce malíře, stromku u zahradníka.[1]

Jsou dva základní druhy vizitek – osobní, tedy soukromé, a firemní, které propagují firmu či jejího zástupce. Existují i jiné druhy vizitek, kdysi populární fotografické a nyní turistické vizitky. Ve většině států je na počátku uvedeno jméno a příjmení, v několika jiných (Maďarsko, Čína) je tomu obráceně. Mnohé vizitky jsou doprovázeny grafickými doplňky (logo firmy).

Kartičky jsou různých velikostí:

• od menších 4 × 7,5 cm,
• k větším 5,5 × 9,5 cm,
• standardní vizitka 90 × 50 mm,
• EURO formát 85 × 54 mm (často chybně uváděno 85 × 55 mm).

Vytváření sbírek vizitek je jedním z mnoha sběratelských oborů. V největším českém Klubu sběratelů kuriozit jsou součástí sekce Různé.[2] Sbírky vizitek jsou součástí řady muzeí.

• Slovníkové heslo vizitka ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu vizitka na Wikimedia Commons