Virová vektorová vakcína

Adenovirové vektory mají výhodu vysoké transdukční účinnosti, exprese transgenu a širokého virového tropismu a mohou napadat dělící se i nedělící se buňky. Nevýhodou je, že mnoho lidí má již existující imunitu vůči adenovirům v důsledku předchozí expozice. Lidský adenovirus sérotyp 5 se často používá, protože může být snadno produkován ve vysokých koncentracích.[2]

Do dubna 2021 byly alespoň v jedné zemi povoleny čtyři adenovirové vektorové vakcíny proti nemoci covid-19:

• Vakcína Oxford–AstraZeneca používá modifikovaný šimpanzí adenovirus ChAdOx1[3][4]
• Sputnik V používá lidský adenovirus sérotyp 26 pro první injekci a sérotyp 5 pro druhou.[5][6]
• Vakcína Janssen používá sérotyp 26.[7][8][9]
• Convidecia používá sérotyp 5.[10][11]

Zabdeno, první dávka vakcíny Zabdeno/Mvabea Ebola, je odvozena z lidského adenoviru sérotypu 26 vylučujícího glykoprotein varianty viru ebola Mayinga.[12] Obě dávky jsou nereplikující se vektory a nesou genetický kód několika proteinů viru ebola.[13]

Vakcína rVSV-ZEBOV je vakcína proti ebole. Jedná se o rekombinantní, nereplikující se vakcínu[14] sestávající z viru vezikulární stomatitidy geneticky upraveného tak,[15] že gen pro přirozený obalový glykoprotein viru vezikulární stomatitidy je nahrazen tím z Kikwitského Zaire kmene viru ebola z roku 1995.[16][17][18]

Mvabea, druhá dávka vakcíny Zabdeno/Mvabea Ebola, je modifikovaný vektor vakcíny Ankara, poxvirového typu.[12] Obě dávky jsou nereplikující se vektory a nesou genetický kód několika proteinů viru ebola.[13]

Mezi další viry, které byly zkoumány jako vektory vakcín, patří adeno-asociovaný virus, retrovirus (včetně lentiviru), cytomegalovirus a virus Sendai,[2] stejně jako virus chřipky a virus spalniček.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viral vector vaccine na anglické Wikipedii.

Je zde použita šablona {{Refend}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.