Vektor (genetika)

Vektor je v genetice jakákoliv částice DNA, kterou je možné cíleně vnášet do buňky příjemce, a to často včetně sekvence cizorodé DNA, která se do vektoru vloží a následně je v příjemcově buňce replikována a přepisována.[1] Rozlišují se obvykle vektory plazmidového typu (odvozené z přirozeně se vyskytujicích plazmidů) a vektory virového typu odvozené z virů.

Mapa vektore pGEX, který je zajímavý tím, že obsahuje glutathion-S-transferázu umožňující efektivní označení bílkovin, jež jsou z plazmidu produkovány
Vektor pBR322 je vektorem klonovacím; obsahuje geny pro selekci na základě rezistence k antibiotikům a poměrně mnoho restrikčních míst

Vložení vektoru do buňky se nazývá dle cílové buňky: transformace (pro bakteriální buňky), transfekce (pro eukaryota), transdukce (pro viry).

Klasifikace

Takto zhruba člení vektory klasická učebnice V. Vondrejse:[2]

  • Vektory plazmidového typu – obsahují replikační počátek (ori) a geny umožňující selekci či detekci úspěšných příjemců, obvykle jsou spíše menší (do cca 15 kB). K specifickým druhům patří:
    • klonovací vektory – umožňují snadné vložení libovolné sekvence DNA, obvykle jsou opatřeny tzv. polylinkerem s restrikčními místy
    • expresní vektory – obsahují silné promotory, umožňují efektivní přepis vložené sekvence DNA do mRNA a zpravidla následnou produkci proteinů v hostitelské buňce
    • podvojné vektory – takto se označují všechny vektory, které mohou být pomnoženy nejen v bakteriích, ale i v jiných organismech (např. v kvasinkách či v lidských buňkách)
  • Vektory odvozené od bakteriofága lambda
  • Kosmidy
  • Vektory odvozené filamentárních bakteriofágů
  • Fagemidy
  • Kvasinkové arteficielní chromozomy
  • Další vektory

Speciálním typem jsou integrativní vektory, které se přímo začleňují do genomu příjemce; ostatní vektory označujeme jako vektory replikativní, protože jsou schopny samostatné replikace v hostitelské buňce.[2]

Reference
  1. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
  2. VONDREJS, Vladimír; STORCHOVÁ, Zuzana. Genové inženýrství, I. Praha: Karolinum, 1997.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.