Digital object identifier

DOI je v podstatě URN. URN má za úkol přesně popsat a identifikovat dokument na internetu, aby byl vždy zpětně dohledatelný. Odkazování na dílo pomocí DOI by oproti běžnému odkazování pomocí URL mělo být stabilnější: pokud se adresa dokumentu změní, vydavateli stačí aktualizovat metadata v DOI, aby odkazovala na platné místo.[3] Společně s DOI a URL jsou v rejstříku uložena i metadata popisující daný digitální objekt, případně různé formáty, ve kterých je zveřejněn (HTML, PDF, XML). Systémem DOI mohou být opatřeny libovolné digitální dokumenty:[4]

• Časopisy: celý titul, ročník, číslo, článek
• Konferenční sborníky: titul série (edice), titul sborníku, článek
• Knihy: edice, celý titul knihy, kapitoly, části
• Technické zprávy, databáze, dizertace, normy

Nejčastěji se DOI využívá pro vědecké a univerzitní časopisy, případně pro knihy a jejich kapitoly.

Kód identifikátoru se skládá z předpony a koncovky. Předpona je údaj, který jednoznačně identifikuje instituci, která DOI dokumentu přiděluje, samotnou předponu institucím přiděluje organizace CrossRef. K přidělené předponě si instituce sama určí svůj vlastní koncovku podle vlastních potřeb a měřítek.[5] Příklad: doi 10.1058/am123456 - před lomítkem je předpona Masarykovy univerzity, za lomítkem je koncovka identifikující konkrétní dokument. Vydavatel musí zajistit, aby každý dokument měl koncovku odlišnou, a tedy aby nevzniklo dvakrát totožné DOI.

Členové CrossRef platí poplatky, zpravidla jednou ročně, a musí projít registračním procesem. Výši poplatku určuje příjem organizace, který vychází z publikační činnosti. Za každé DOI, které se přidělí článkům aktuálním (ne starším dvou let), je placen poplatek ve výši jednoho dolaru. Články starší dvou let jsou zpoplatněny čtvrtdolarem. Zároveň se platí roční příspěvek. Je tím zajištěno, že se zaplatí rozvoj a inovace DOI, přičemž pro koncové uživatele, kteří DOI využívají pro vyhledávání, je vše bezplatné.[6]

Směrování se využívá pro lepší manipulaci s dokumenty, které mají přiděleno DOI. Jestliže klikneme na odkaz v referencích, získáme přístup k úplným bibliografickým údajům, navíc je nám zpřístupněna cesta k plnému textu dokumentu. K DOI může být přiděleno i několik URL, ne jen jedno, jedná se o tzv. vícenásobné směrování. V tomto případě se nám zobrazí rozcestí odkazů, ze kterých si vybíráme. Pro směrování DOI se dnes nejvíce využívá server http://dx.doi.org/.[7]

CrossRef je organizace, kterou angažuje IDF. „Členem organizace CrossRef se může stát instituce vydávající primárně vědeckou literaturu, která je dostupná online v digitální podobě. Při přidělování DOI čísel digitálním objektům (např. článkům v časopise) má instituce následující povinnosti: vložit metadata článku v požadovaném formátu do databáze CrossRef, řešit případné kolize a duplicity přidělených DOI, aktualizovat průběžně metadata článků v databázi CrossRef, zejména pak URL článků.“[6] Pro přidělení DOI je tedy nutno stát se členem tzv. registrační agentury, například tedy členem CrossRef, která má dominantní postavení.

DOI musí být umístěn u metadat článku v daném časopise, doporučuje se uvádět DOI pomocí permalinku, a to kdekoliv, kde je tento článek zmíněn. Pokud se cituje časopis, kterému je přidělen DOI, je nutné v referencích uvádět DOI citovaných článků.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Digital Object Identifier na Wikimedia Commons
• Digital object identifier v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)