Zmije růžkatá
Zmije růžkatá (Vipera ammodytes) je had z čeledi zmijovitých. Žije v jižní Evropě, na Balkáně a na Blízkém východě. Má pověst nejnebezpečnějšího evropského hada vzhledem ke své velikosti, délce jedových zubů (až 13 mm) a vysoké účinnosti jedu.[2] Vědecké jméno je odvozeno z řeckých slov ammos a dytes („písek“ a „norník“). Není to právě nejvýstižnější jméno pro hada, který dává přednost skalnatému prostředí.
 Zmije růžkatá | |
|---|---|
 Zmije růžkatá | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | zmijovití (Viperidae) |
| Rod | zmije (Vipera) |
| Binomické jméno | |
| Vipera ammodytes Linné, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
Dorůstá až do délky 95 cm, většina jedinců však nepřesahuje 85 cm. Maximální délka také závisí na rase, přičemž severní poddruhy jsou zřetelně větší než jižní.[2] Podle Strugaria (2006) činí průměrná délka 50–70 cm, nicméně byli spatřeni jedinci delší než 1 m. Samice jsou obvykle větší a robustnější, i když nejdelší zaznamenaní jedinci jsou samci.[3]
Ekologie a chování
Jde o hada s denní aktivitou. Preferuje suchá stanoviště, především křovinaté oblasti, okraje lesů, slunné kamenité svahy hor, travnatá území, opuštěné zahrady a kamenné zdi. Živí se malými savci, plazy (ještěrkami, jinými hady včetně zástupců vlastního druhu), ptáky a mladí jedinci i většími členovci (stonožkami). Hibernuje po dobu dvou až šesti měsíců v závislosti na klimatických podmínkách. K páření dochází na jaře a koncem léta až začátkem podzimu rodí samice jedno až dvacet mláďat.[3]
V některých oblastech žije sympatricky se zmijí skvrnitou a zmijí obecnou, s níž se, velmi vzácně, kříží.[4]
Jed, nebezpečnost
Jed zmije růžkaté je poměrně silný, LD50 dosahuje zhruba 0,48 mg/kg. Had disponuje větší zásobou jedu než například zmije obecná.[4] Chová se však obvykle neútočně a pokud není silně provokován, většinou neuštkne.[2] Nicméně nebezpečí uštknutí nelze podceňovat, a to především od samců na jaře.[4]
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
- MALLOW, D., LUDWIG, D., NILSON, G. 2003. True Vipers: Natural History and Toxinology of Old World Vipers. Krieger Publishing Company. 359 pp. ISBN 0-89464-877-2.
- STRUGARIU, A. 2006. The European Horn-Nosed Viper Archivováno 14. 10. 2013 na Wayback Machine. VenomousReptiles.org.
- ACHILLE, Gabriele. Snakes of Italy: Herpetological Treatise on the Biology and Iconography of Italian Ophidians. Heidelberg: Springer, 2015. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-3-319-14106-0. S. 119–122. (anglicky) Google-Books-ID: 9fZNBgAAQBAJ.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zmije růžkatá na Wikimedia Commons - Galerie zmije růžkatá na Wikimedia Commons
