Vincenc Maria Josef Libštejnský z Kolovrat

Vincenc Maria Josef hrabě Libštejnský z Kolovrat (též Kolowrat-Liebsteinský, německy Vinzenz Maria Joseph Graf von Kolowrat-Liebsteinsky, 11. květen 1749 (1750), Černíkovice7. prosinec 1824, Vídeň) byl příslušník libštejnské větve rodu Kolovratů, jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů. Věnoval se vojenské kariéře, stal se kapitánem tělesné gardy, podmaršálem 4. rusko-rakouské pěchoty, získal Řád zlatého rouna, a byl jmenován 54. velkopřevorem maltézských rytířů. Nikdy se neoženil a zemřel bezdětný.

Vincenc Maria Josef Libštejnský z Kolovrat
54. český velkopřevor řádu maltézských rytířů
Ve funkci:
1819  1824
PanovníkFrantišek I.
PředchůdceJosef Maria z Colloreda
NástupceKarel z Neippergu
Kapitán tělesné gardy

Narození11. května 1749
Černíkovice
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí7. prosince 1824 (ve věku 75 let)
Vídeň
Rakouské císařství Rakouské císařství
RodičeFrantišek Josef I. Libštejnský z Kolovrat
Marie Karolína z Waldsteina
Dětibezdětný
Ocenění1823 Řád zlatého rouna (č. 892)
1823 velkokříž Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina

Narodil se jako syn Františka Josefa I. hraběte Libštejnského z Kolovrat (17181758), nejvyššího komisaře pro armádu v Čechách a Marie Karolíny hraběnky z Waldsteina (17241782). Měl dalších pět sourozenců, z nichž nejúspěšnějším se stal František Josef II. hrabě Libštejnský z Kolovrat (17471829), který se stal c.k. císařským komořím, čestným skutečným tajným radou a čestným balivem a velkokřižníkem řádu maltézských rytířů. Proslavil se jako významný mecenášem umění a kultury a sběratel umění. Podpořil například vznik obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (dnešní Národní galerie v Praze).

Vincenc Maria hrabě Kolovrat-Libštejnský se nikdy neoženil a zemřel v roce 1824 bezdětný. Byl pochován v rodové hrobce v Rychnově nad Kněžnou.

Kariéra a vyznamenání

Malá Strana, maltézský kostel Panny Marie pod řetězem

Vincence Mariu čekala úspěšná vojenská kariéra, vojenství se věnoval prakticky celý život. Stal se mistrem polního tažení, kapitánem tělesné trabantské gardy a velkopřevorem maltézských rytířůČechách, a to v letech 18191824. Dosáhl tak skvělé vojenské kariéry, během níž získal vysoká vojenská ocenění. Za zásluhy o dobytí nepřátelského tábora Calafat ve válce s Turky 26. 9. 1790 dostal rytířský kříž vojenského řádu Marie Terezie. Za bitvu u Limburgu (u Neuwied) nedaleko Koblenze 18. dubna 1797 byl oceněn komandérským křížem.

bitvě u Slavkova (bitva Tří císařů) 2. prosince 1805 velel jako podmaršál 4. rusko-rakouské koloně pěchoty o síle 16 000 mužů. Rakouskou část pěchoty tvořili narychlo odvedení a nezkušení mladíci, což se negativně projevilo i v bitvě, která byla spojenci navíc špatně připravena a řízena. Dne 23. listopadu 1823 mu císař František II. za zásluhy, jako jedinému velkopřevorovi v dějinách udělil Řád zlatého rouna, ve stejném roce obdržel také velkokříž francouzského Řádu čestné legie.

Literatura

  • JUŘÍK, Pavel: Kolowratové, věrně a stále, Praha Universum 2016, s. 42.
  • MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bíle Hory do současnosti. Praha Argo 2008, díl I., s. 479.

Externí odkazy

Předchůdce:
Josef Maria z Colloreda-Wallsee
54. český velkopřevor maltézských rytířů
Vincenc Maria Josef Libštejnský z Kolovrat
17491824
Nástupce:
Karel z Neippergu
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.