Viljujská vodní elektrárna

Řeka Viljuj je největší levostranný přítok Leny s odhadovaným průtokem u ústí 1 496 m³/s. Po většinu toku je její tok meandrovitý, na dolním úseku ve velmi plošném reliéfu. Údolní charakteristika vhodná pro výstavbu energetických stupňů se objevuje až v horní polovině toku. V místě u sídla Černyševskij ve vzdálenosti 1315 km od ústí má řeka plochu povodí 136 000 km² z celkové plochy 454 000 km². Do výstavby vodního díla byl v tomto místě stanoven průměrný roční průtok 717 m³/s.

Podnebí na celém povodí řeky je výrazně kontinentální. Přítoky s plochou povodí do 10 000 km² zamrzají do dna. V místě Černyševskij byl v dubnu 1960 změřen minimální průtok 2,79 m³/s a maximální hodnota 5 770 m³/s byla zjištěna v červnu 1959.

Minimo-maximální rozpětí v ročním chodu průtoku převyšuje hodnotu 1 : 2000. Naplněním nádrže s převýšením 55 m se podařilo zajistit dostatečný užitečný objem pro plynulý provoz vodní elektrárny. Následují tabulka umožňuje porovnání ročního chodu průtoků před a po vybudování vodního díla.

Minimo-maximální rozdíl nepřevyšuje hodnotu 1:8. Průměrný průtok 680 m³/s z let 1973-1994, zjištěný přesným měřením na turbínách, potvrzuje správnost profilového měření před naplněním nádrže.

Kamenitá sypaná hráz s hliněným jádrem má délku délku 600 m a výšku 75 m. Na obou březích se nalézají přívodní kanály. Levobřežní o délce 515 m přivádí vodu k turbínám elektrárny II. Pravobřežní o  délce 212 m přivádí vodu k elektrárně I a navazuje na přeliv, vybudovaný ve skále, který umožňuje převod velkých vod v limitu 4 250 m³/s.

Vzedmutím hladiny vznikla Viljujská přehradní nádrž, která při ploše 2 360 km² poskytuje užitkový objem 22,4 km^3, což odpovídá ročnímu přítoku. Jezero tak umožňuje i víceletou regulaci.

V obou elektrárnách na spádu 55 m pracuje celkem 8 turbín o hltnosti 170 m³/s[2] a výkonu 85 MW. V elektrárně I čtyři Kaplanovy turbíny a v elektrárně II čtyři turbíny Francisovy. Celkový výkon vodního díla je tak 8 x 85 MW. Dlouhodobá celoroční výroba činí 2,58 miliard kWh.

Energie je rozváděna dvěma trasami 220 kV.

• 
  Elektrárna č.1
• 
  Pohled od elektrárny č.1 k výpusti přelivu
• 
  Elektrárna č.2
• 
  Výpusť přelivu
• 
  Celkový pohled na přelévanou masu
• 
  Vznos vody nad spodní hladinou
• 
  Strojovna elektrárny č.1
• 
  Pohled na vyústění přelivu

Podnětem pro energetické využití řeky Viljuj byly objevy nalezišť diamantů v oblasti. Průzkumné práce začaly v roce 1954. Oblast je velmi málo zalidněná, což na jedné straně bylo přínosem z hlediska problematiky zatopení oblasti vytvořenou nádrží, na druhé straně neexistovala potřebná infrastruktura. V povodí řeky Viljuj dosahuje mocnost permafrostu nejvyšší hodnoty na světě. Se složitostí zajištění lidských i materiálových zdrojů korespondoval i počet a nejednotnost návrhů řešení. Nakonec bez dokončení průzkumných prací byl v roce 1960 schválen projekt výstavby prvního stupně Viljujské kaskády.

Přípravné práce byly zahájeny v roce 1959, výkopové práce v roce 1961. V srpnu 1962 bylo započato s budováním stavební jámy přehrady. Koncem října 1964 bylo koryto řeky přehrazeno a tok byl odveden do postranního kanálu, na podzim 1966 byl přehrazen i převodný kanál a jarní vody roku 1967 začaly plnit přehradní nádrž. Na podzim téhož roku byl uveden do provozu první agregát elektrárny I. Poslední agregát byl zprovozněn v prosinci 1968.

V roce 1969 byla dokončena stavba hráze a v roce 1970 začaly práce na stanici II. V letech 1975/76 byly uvedeny do provozu všechny agregáty elektrárny II. Práce na celém vodním díle byly ukončeny v roce 1978. 

V letech 1985–1988 byly zaměněny turbíny i generátory elektrárny I o výkonu 77 MW za výkonnější poskytující 85 MW. Celkový výkon dosáhl své maximální kapacity 680 MW.

Hlavním odběratelem vyrobené elektřiny je těžební společnost ALROSA (Алмазы России — Саха), zabývající se provozem diamantových dolů. Elektrárna pracuje v Jakutském energetickém systému, který je v roce 2019 nezávislý na Jednotném energetickém systému Ruska. V návrhu existují projekty o spojení s energetickou oblastí Sibiř na pravém břehu Leny, kde se u města Bodajbo nacházejí největší naleziště zlata na světě.

Pravobřežní panoráma vodního díla s přelivem a elektrárnou č.1

Pro oblast povodí řeky Viluj jsou charakteristické mrazy kolem −60 °C a v létě není pro nově příchozí pracovníky venkovní pobyt myslitelný bez moskytiéry. Největším problémem provozu je tak i při vysokých mzdách zajištění lidských zdrojů.