Vilibald Bezdíček

Vilibald Bezdíček (12. listopadu 1906 Vídeň13. srpna 1991 Brno) byl český a československý vysokoškolský pedagog, odborník na vodohospodářské inženýrství, politik Komunistické strany Československa, na počátku normalizace ministr školství České socialistické republiky, jeden z řečníků na pohřbu Jana Palacha, později odstaven z veřejných funkcí, signatář Charty 77.

prof. Ing. Dr. techn. Vilibald Bezdíček, DrSc.
ministr školství České soc. rep.
Ve funkci:
leden 1969  srpen 1969
NástupceJaromír Hrbek
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození12. listopadu 1906
Vídeň
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. srpna 1991 (ve věku 84 let)
Brno
Československo Československo
ChoťFrantiška
DětiVilibald, Jiří, Pavel
PříbuzníErika Bezdíčková (snacha)[1]
Alma materVŠ technická Brno
Profesepedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Narodil se ve Vídni v rodině obuvníka, ale s rodiči se pak přestěhoval do Brna. Vystudoval českou státní reálku v Brně, kde maturoval roku 1926, a Vysokou školu technickou v Brně. Zde promoval roku 1932 a téhož roku se oženil. S manželkou Františkou měli syny Vilibalda, Jiřího a Pavla. V letech 1932–1946 pracoval v zemědělské technické stavební správě ve Zlíně a v Zemském úřadě v Brně. Podílel se na projektování meliorací a regulací vodních toků a výstavbě údolních nádrží. V letech 1946–1949 zastával post vedoucího oddělení pro vodohospodářské plánování na ministerstvu techniky a s početným týmem zpracoval vodohospodářský plán ČSR. Na přelomu 40. a 50. let byl přesvědčeným komunistou. Mezitím stále působil v akademické sféře. V období let 1949–1950 byl vedoucím katedry a rektorem ČVUT v Praze. Poté se krátce vrátil i do vládních pozic. V letech 1951 zastával funkci náměstka ministra vysokých škol. V roce 1952 na vlastní žádost odešel z Prahy a od té doby trvale vyučoval na Vysokém učení technickém v Brně, postupně jako vedoucí katedry, prorektor i rektor. Byl členem mezinárodní organizace pro pedologii a Mezinárodní organizace pro plavbu. Napsal desítky odborných prací z oboru vodního hospodářství.[2][3][4][5]

Koncem 60. let se krátce opětovně zapojil do politiky. Po provedení federalizace Československa byl 8. ledna 1969 jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr školství.[2] Koncem ledna 1969 se jako ministr vlády účastnil pohřbu Jana Palacha, kde pronesl: „Chceme budovatelskou prací být hodni oběti, kterou Jan Palach nezištně přinesl.“[6] V důsledku svých postojů z let 1968-1969 byl za normalizace odstaven z politického i akademického života a v ministerské funkci ho nahradil exponent konzervativní prosovětské levice Jaromír Hrbek.[7]

Od roku 1971 nesměl přednášet a publikovat. Státní nakladatelství technické literatury zastavilo vydání jeho již připravených knih. Přestěhoval se do Rajhradu a vystřídal různá zaměstnání. Pracoval jako vrátný, prognostik a překladatel. Byl signatářem Charty 77. Od roku 1990 se vrátil na akademickou půdu a byl profesorem-konzultantem na domovském Vysokém učení technickém v Brně.[3][4]

Odkazy

Reference

  1. Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2021-04-11]
  2. Vláda České socialistické republiky. Rudé právo. Leden 1969, roč. 49., čís. 7, s. 3. Dostupné online.
  3. Prof. Ing. Dr. techn. Vilibald Bezdíček, DrSc. [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. (česky)
  4. Bezdíček Vilibald [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. (česky)
  5. Jiří Vrba: „Komunisté národ udusili, zastrašili ho. I v mém případě se jim to podařilo “ [online]. pametnaroda.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  6. Leden 1969: v sobotu pohřeb, v neděli pendrekiáda [online]. tyden.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. (česky)
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 539. (česky)

Literatura

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 93.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene-Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 472–473.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.