Vila Evžena Linharta

Původní plány suterénu

Původní plány přízemí

Dům byl postaven v letech 1927–1929, stavitelem byl Karel Mužík. Stavební povolení bylo vydáno 23. září 1927, povolení k obývání objektu a popisné číslo byly vydány v roce 1929. Během výstavby došlo v roce 1928 došlo k prasknutí překladu nade dveřmi a stavba byla pozastavena. Stavitel musel přezkoumat statický výpočet a provést zatěžovací zkoušky konstrukce a předložit výsledky, poté byla stavba znovu obnovena a v roce 1929 dokončena. Proti původním plánům došlo k několika změnám – byly přemístěny kuchyně a umývárny v suterénu, koupelny byly odděleny od skladiště a na místě původního sklepa byla zřízena prádelna. Světlá výška místností v suterénu byla upravena na 3 metry. Garážová vrata byla nakonec provedena jako skládací, proti původně navržené stahovací žaluzii. V přízemí byl v podlahách použit 3 cm heraklit místo původně plánovaného 11 cm násypu škváry – tím se výrazně snížilo zatížení stropu a vyřešil se tak největší problém nosnosti železobetonové monolitické konstrukce.[2]

Vila je po celou dobu ve vlastnictví rodu Evžena Linharta, takže u ní nedošlo k žádným necitlivým zásahům. V roce 2018 byla vlastníkem domu paní Jindra Prchalová–Linhartová, vnučka architekta Evžena Linharta a dcera Ing. Evžena Linharta.

V roce 1958 byla v suterénu zřízena prodejna a sklad drogerie prodejny ve Vodičkově ulici. Z tohoto důvodu došlo ke zřízení šachty na spouštění zboží z bývalého větracího otvoru v parapetu výkladce. V roce 1985 vyměnili majitelé kotel, který byl původně na pevná paliva, na plynový – odkouření bylo provedeno stávajícím komínem. V červnu roku 1996 byly vyměněny „výplňové prvky“ – podmínkou bylo vytvoření kopií původních. Nová okna a dveře mají členění ve stejném poměru a rozměrově a barevně se jedná o repliky původních výplní.

V roce 1997 byla provedena rozsáhlá oprava domu, byly především odstraněny technické nedostatky pláště fasády. Byla provedena sanace obvodového zdiva, jeho zpevnění a budova byla zateplena při zachování původního charakteru architektonického vzhledu rodinné vily. Postupy i materiály byly pravidelně konzultovány s s pracovníky Ústavu památkové péče v Praze. Došlo ke kompletní vyměněně krycí vrstvy ploché střechy, terasy a bylo opraveno oplocení. Asfaltová lepenka v části střechy nad kuchyní nahrazena oplechováním po celé ploše a došlo k výměně rákosových podkladů. Rekonstrukce byla dokončena 30. listopadu 1997, na rekonstrukci byl poskytnut příspěvek Magistrátu hlavního města Prahy v celkové výši 453.729 Kč. Na jaře a v létě roku 2008 byla provedena zatím poslední stavební úprava objektu – přistavěna byla vjezdová vrata a přístřešek pro auto majitelky.[2]

Linhartův rodinný dům byl 9. dubna 1996 zaregistrován jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 11247.

Vila stojí na monolitické nosné konstrukci, kterou tvoří 19 železobetonových pilířů probíhajících celou výškou budovy. Tento železobetonový skelet je vyplněn zdivem z izostonových tvárnic síly 25 cm bez nosné funkce. Specifickým použitím železobetonového skeletu Linhart zpochybnil klasickou představu o tíži architektonické hmoty.