Vilém I. Míšeňský

Byl nejmladším synem míšeňského markraběte Fridricha a Matyldy, dcery císaře Ludvíka Bavora. Osiřel jako šestiletý a jeho poručníkem se stal starší bratr Fridrich. Vilém byl častým hostem na pražském dvoře Karla IV. a 1. března roku 1358 byl zasnouben s císařovou neteří Alžbětou. Výsledkem politicky motivovaného sňatku, ke kterému došlo roku 1366, mělo být zakončení neshod mezi Wettiny a císařem na území Vogtlandu. Vilém měl k císaři blízký vztah, často se vyskytoval v Praze a doprovázel jej roku 1368 na římské jízdě.

K narušení vzájemných vztahů dočasně došlo díky Karlově akviziční politice a rozkol mezi oběma rody měl být narovnán plánovaným sňatkem císařovy dcery a Vilémova synovce. Roku 1378 se Vilém zúčastnil císařova pohřbu. Po smrti bratra Fridricha III. se roku 1382 stal míšeňským markrabětem a od roku 1391 vládl v Braniborsku jménem švagra, moravského markraběte Jošta. 8. září 1393 mu Jošt zastavil za 12 000 florenů města a hrady Treuenbrietzen, Bielitz, Mittelwalde, Trebin i Saarmünde v Braniborsku.

V listopadu roku 1400 zemřela Alžběta a Vilém se roku 1402 v dosud nenaplněné touze po dědici znovu oženil s patnáctiletou Annou Brunšvickou. Zemřel bezdětný v únoru 1407 a byl pohřben v míšeňské katedrále.[1] Společně s první chotí Alžbětou je zobrazen ve Spalatinově kronice ze 16. století.[2] Dědici Míšeňska se stali synovci Fridrich, Vilém a Fridrich Saský.