Viktor Boos-Waldeck

Vystudoval práva v Praze, pracoval pak jako auskultant na místodržitelství v Praze. Od roku 1869 byl velkostatkářem a majitelem panství Oselce a Defurovy Lažany.[1] Měl titul c. k. komořího a byl čestným rytířem Řádu německých rytířů.[2]

V roce 1881 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[4] Na sněmu zůstal i po zemských volbách 1883, tentokrát za kurii venkovských obcí, obvod Horšovský Týn, Hostouň, Ronšperk.[5] V lednu 1887 byl prohlášen za vystouplého.[6] Šlo o projev politiky pasivní rezistence, kdy němečtí poslanci na protest proti nevyslyšení německých národnostních a jazykových požadavků zahájili faktický bojkot sněmu. V doplňovacích volbách v září 1887 zde místo něj byl zvolen Johann Mahal.[7]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Stříbro, Horšovský Týn atd.[8] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako hrabě Victor Boos-Waldeck, statkář, bytem Oselce.[9]

Profiloval se jako německý liberál (tzv. Ústavní strana). Na Říšské radě se připojil ke klubu Spojené levice.[10] Po jeho rozpadu se uvádí jako člen klubu Deutscher Club (Německý klub).[11] Patřil mezi zakladatele Německého klubu.[3] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12]

Později se kvůli nemoci stáhl z politického života.[3] Jeho manželkou byla Elorre Malowetz. Měli sedm dětí. Zemřel v červenci 1916.[3][2]