Vexillum

Vexillum (zdrobnělina z latinského velum = plachta) byl prapor starověkého římského vojska. Jednalo se o čtvercový kus látky zavěšený na tyči v podobě písmene T nebo připevněný pomocí křížového ráhna pevně k žerdi korunované figurou orla či jiným symbolem. Textilie měla obvykle červenou nebo purpurovou barvu, někdy také zelenou nebo bílou, a nesla též nápisy nebo vyobrazení.

Replika římského vexilla

Vexilla zavedl roku 105 př. n. l. vojevůdce Gaius Marius při své reformě vojska jako rozlišovací znamení. Vexillum používaly různé vojenské jednotky, ať už v rámci legií (spolu se standartami aquila a imago) nebo auxilií, tak také dočasné oddíly, jejichž název byl právě od vexilla odvozen – vexillatio. Např. purpurové vexillum patřilo jízdě, zelené pěchotě.

Vexillum také sloužilo jako signalizační vlajka a mohlo být propůjčeno významným vojevůdcům jako vojenské ocenění, jak jej obdržel například Marcus Agrippa.

Nosič vexilla se nazýval vexillarius nebo též vexillifer. Tímto termínem se označovali rovněž členové vexilací, ale i veteráni po skončení jejich činné služby.

S nástupem křesťanství za Konstantina I. na počátku 4. století se vexillum proměnilo v tzv. labarum, které symbolizovalo Kristův monogram XP.

Vexillum dalo název vexilologii, pomocné historické vědě zabývající se vlajkami.[1]