Andrea del Verrocchio

Andrea del Verrocchio, vlastním jménem Andrea di Michele di Francesco di Cioni (1435, Florencie – 10. října 1488, Benátky) byl italský renesanční malíř, zlatník a sochař činný v Římě, ve Florencii a v Benátkách, kde pobýval kvůli jedné ze svých nejvýznamnějších prací, jezdeckému pomníku Bartolomea Colleoniho.

Andrea Verrocchio
Andrea Verrocchio
Narození1435
Florencie,
Úmrtí10. října 1488
Benátky
Povoláníitalský malíř a sochař
Hnutírenesance
MecenášMedicejové
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea del Verrocchio patřil k nejvýznačnějším uměleckým osobnostem druhé poloviny 15. století. V jeho ateliéru se vyučilo mnoho osobností následující generace. Patří mezi ně malíř Sandro Botticelli nebo Leonardo da Vinci, který je považován za jeho nejvýznamnějšího žáka.

Původ a život

Jeho otec, Michele di Francesco Cioni, měl cihlářskou a keramickou dílnu, později pracoval jako výběrčí daní. Andrea patrně u otce odpozoroval technologii výroby reliéfních dlaždic z pálené hlíny. Podle životopisu od Vasariho rád používal také jemně mletou sádru z Volterry nebo ze Sieny k odlévání sošek.[1] Z pálené hlíny jsou jeho dekorativní články i sochy.

Andrea se nejprve vyučil zlatníkem v dílně Giuliana Verocchia, po němž převzal příjmení. Sporné zůstává, zde se Andrea později učil sochařství u Donatella, písemné zprávy chybějí a podle Johna Pope-Hennessyho je to v rozporu se stylem jeho raných děl. Každopádně byl Donattelovým pokračovatelem.[2] Zabýval se také geometrií, což zúročil později v návrhu náhrobku Medicejských.

Verocchiova hlavní malířská a sochařská díla jsou datována do posledních dvaceti let jeho života, kdy žil na dvoře Lorenza I. Medicejského a jeho syna Piera ve Florencii. Tam byl členem malířského cechu svatého Lukáše.

V závěru života si Verrocchio otevřel dílnu v Benátkách, kde pracoval na pomníku kondotiéra Bartolomea Colleoniho. Jeho florentskou dílnu pak vedl Lorenzo di Credi. Verocchiův Colleoni spolu s Donotallovým Gattamelatou bývá historiky umění ceněn jako nejvýznamnější italský renesanční jezdecký pomník.[3] Skupina anonymních soch bývá označována jako Verocchiova dílna nebo Verocchiova škola. Jeho monumentální sochy ovlivnily také Michelangela.

O jeho životě se ví málo. Neoženil se a celý život finančně podporoval členy své rodiny.

Díla ve Florencii

Praxi zahájil Andrea drobnými pracemi stolního stříbra. Dva stříbrné koflíky s dekorativními reliéfy zvířat a rostlin, jež se nedochovaly, byly podle životopisce Giorgia Vasariho skvělé. Přivedly obchodníky florentského cechu k objednávce dvou reliéfů stříbrného oltáře sv. Jana Křtitele pro cechovní kostel Or San Michele ve Florencii. V tamním muzeu se dochoval pouze jeden.

Nevěřící Tomáš s Kristem

Náhrobník Cosima staršího de Medici

V letech 1465 - 1467 Verrocchio vytvořil náhrobník Cosima staršího de Medici v křížení chrámu San Lorenzo ve Florencii. Jde o kruhový objekt v podlaze seskládaný z různě barevných mramorů, opatřený nápisem a erby rodu Medicejských.

Sousoší Nevěřící Tomáš s Kristem

V letech 1465 – 1483 vytvořil Verrocchio jednu ze svých nejznámějších prací, kterou je sousoší Nevěřícího Tomáše s Kristem osazené na plášti florentského kostela Orsanmichele. Průběh prací na sousoší byl poměrně zdlouhavý, na své místo bylo osazeno až po 18 letech práce v roce 1483.

David s hlavou Goliáše

Tradiční scéna zobrazuje postavu Krista, který ukazuje Tomášovi ránu ve svém boku, aby do ní Tomáš mohl vložit své prsty a uvěřil tak, že skutečně vstal z mrtvých. Unikátní je zobrazení drapérií plášťů obou postav, které se vlní do drobných záhybů a vnáší tak do výjevu velké napětí. Tento styl měl poměrně silný ohlas u mladších florentských umělců, kteří se jej snažili napodobit.

Náhrobek Giovanniho de Medici a Piera de Medici

V letech 1469 – 1472 Verrocchio vytvořil dvojnáhrobek pro kostel San Lorenzo. Jde o společný náhrobek Giovanniho de Medici a Piera de Medici, kterému se říkalo Il Gottoso. Je umístěn na pomezí Staré sakristie v kostele San Lorenzo a boční kaple, která se Starou sakristií sousedí. Náhrobek je zdoben bronzovými aplikacemi a je zasazen do bronzové sítě. Motiv sítě symbolizuje smrt a pomyslný závěs, který člověk odnímá ze svých očí v okamžiku smrti. Na náhrobku je nápis: Patri Patrvo qve (Otci a strýci).

Křest Krista

Socha Davida

V letech 1473 – 1475 Verrocchio vytvořil sochu Davida. Je vysoká 125 cm a zobrazuje mladíka v krátké suknici s mečem v ruce a s hlavou Goliáše u svých nohou. I tato práce našla ohlas a byla mnoha umělci napodobována.

Křest Kristův

Z let 1472 – 1475 pochází nejslavnější Verrocchiův obraz Křest Kristův, který je jedním z klíčových exponátů galerie Uffizi ve Florencii. Část obrazu byla pod Verrocchiovým dohledem dokončena jeho žákem Leonardem da Vinci. Je mu přičítána levá postava klečícího anděla a podílel se i na malbě krajiny v pozadí.

Dílo v Římě

Roku 1471 pozval papež Sixtus IV. Verrocchia do Říma, aby jeho kapli vyzdobil stříbrnými sochami apoštolů. Nedochovaly se, neboť byly později roztaveny.

Vytvořil také malé sošky koní z bronzu, které byly velmi úspěšné a Verrocchia přivedly k sochařským pracím s mramorem. Náhrobek pro Lucrezii Tornabuoniovou z roku 1471 jej zařadil mezi známé sochaře. Verrocchio tak v Římě nasbíral mnoho zkušeností a do své rodné Florencie se vrátil jako slavný a uznávaný sochař.

Dílo v Benátkách
Pomník Bartolomea Colleoniho v Benátkách

Jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho

Jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho je považován za nejdůležitější dílo Verrocchioa. Kondotiér Colleoni žil v letech 1400 – 1475 a vedl vojska ve službách Benátské republiky. Byl velmi úspěšným vojevůdcem, a proto se Benátky rozhodly postavit mu reprezentativní pomník. V roce 1480 zvítězil Verrocchiův návrh pomníku. Jedná se o monumentální dílo, neboť socha je téměř čtyřmetrová. Dílo si vyžadovalo dlouhou přípravu a Verrocchio nejprve přichystal formu pro odlití sochy. Během práce však onemocněl a v roce 1488 nečekaně zemřel.

Po smrti Verrocchia byla práce na pomníku zadána jednomu z Verrocchiových konkurentů v této zakázce - Allesandru Leopardimu. Ten nechal podle Verrocchiova modelu jezdecký pomník odlít a navrhl i sokl pomníku. Jezdecký pomník byl dlouho považován za Leopardiho dílo. Dnes je Colleoniho jezdecký pomník považován za klíčové dílo Verrocchiovy tvorby.

Smrt a hrob

Andrea del Verocchio zemřel v Benátkách roku 1488 v 53 letech, aniž stihl dokončit své poslední zakázky. Byl to jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho, také sochy tří teologických ctností a Boha Otce pro náhrobek kardinála Forteguerriho v dómu v Pistoji.

Vykonavatelem jeho poslední vůle byl jeho žák Lorenzo di Credi, který mistrovo tělo převezl do rodinné hrobky v kostele San Ambrogio ve Florencii.[4]

Žáci a pokračovatelé

Několik vynikajících malířů, jako Leonardo da Vinci a Lorenzo di Credi, se učilo v jeho dílně. Spolupracovali s ním také Domenico Ghirlandaio, Sandro Botticelli, Francesco Botticini a Pietro Perugino. Jejich raná díla lze jen těžko odlišit od Verrocchiových. Podle Giovanniho Santi také Sandro Botticelli, Luca Signorelli a mladý Filippino Lippi prošli Verrocchiovým ateliérem. Jejich díla, zejména série líbezných madon podobných typů, fyziognomie a gest byla tak oblíbená, že se často kopírovala a jejich autorství je dosud sporné.

Florentský básník Ugolino Verino o jeho žácích a spolupracovnících napsal:

„ Ať už ti malíři mají cokoli dobrého, pili z Verrocchiova pramene... “

Výběr z díla

Obrazy
  • Tobiáš s andělem
  • Kojící madona
  • Madona se sedícím dítětem
  • Madona v růžovém keři s dítětem držícím stehlíka
  • Meditující sv. Jeroným
  • Bitva u Pydny, jediná Verocchiova mnohafigurová kompozice
  • Křest Kristův (ve spolupráci s Leonardem da Vinci)

Sochy
  • Náhrobní sarkofág pro Giovanniho a Piera Medicejských, tumba z porfyru, dekorace bronz, pohřební kaple chrámu San Lorenzo ve Florencii
  • Busta Juliána Medicejského, pálená hlína, WGA Washington
  • Reliéfní poprsí antických hrdinů: Publius Cornelius Scipio, Alexandr Veliký, mramor
  • David s Goliášovou hlavou, bronz.
  • Putto s delfínem, bronzová dekorace chrliče pro kašnu ve vile Mediciů v Careggi, později prodána na kašnu před florentskou radnicí
  • Kristus a nevěřící Tomáš, chrám Or San Michele, Florencie
  • Dáma s prvosenkami
  • Pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho v Benátkách - poslední, vrcholné dílo

Zlatnické práce
  • Stříbrný reliéf Stětí sv. Jana Křtitele pro oltář sv. Jana ve florentském baptisteriu; nyní v dómském muzeu ve Florencii
  • Stříbrné sochy apoštolů pro papežskou kapli papeže Sixta ve Vatikánu (podle Vasariho; později byly rozlity)
  • Spony k pluviálům

Galerie
  • Kojící madona
  • Madona se stojícím dítětem
  • Tobiáš s andělem, 1470-75
  • Madona v růžovém keři, Verocchiova dílna
  • Madona s dítětem a Kristus v hrobě, 1450-1500
  • Publius Cornelius Scipio
  • Poprsí Krista, Verocchiova dílna, 1480-1500
  • Celkový pohled na jezdeckou sochu Bartolomea Colleoniho

Odkazy

Reference
  1. Vasari I., s. 427
  2. John Pope-Hennessy, Italian Renaissance Sculpture. London 1958, s. 65, 315)
  3. V.V.Štech, 1958
  4. Vasari, I., s. 427

Literatura
  • V. V. Štech, Italská renesanční plastika. SNKLHU Praha 1960, s. 219-248
  • Giorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Odeon Praha 1976, I. díl, s. 421–429 (přeložil Pavel Preiss s úvodním textem, faktickými opravami a dodatky v poznámkách).

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.