Venuše a Mars

Na obraze můžeme vidět figurální kompozici ženy a muže, které zpodobňuje římských bohy Venuši a Marta, kteří jsou obklopeni postavami satyrů. Venuše, bohyně lásky je zobrazena jako alegorie krásy a srdečnosti a spící Mars, bůh války, jako alegorie spící války, z čehož vyplývá, že láska může zvítězit nad válkou. Díky své kráse a své čarovnosti se Venuše stala jednou z nejmocnějších bohyň. Jejím manželem, kterého jí vybral nejvyšší bůh Zeus, byl ohyzdný a chromý božský kovář Hefaistos. Jelikož se jí muž nelíbil, tak si začala hledat milence a jedním z nich byl i zuřivý a nebezpečný bůh války Mars. Mars byl jeden z hlavních bohů, jehož Římané uctívali, protože obdivovali jeho moc a důstojnost. Podle bájí měl Mars s vestálkou Rheou Silvií za syny Romula a Rema, zakladatele Říma a tak se Římané pokládali i za potomky samotného boha. Marsovou ženou byla bohyně Neria, o které v mytologii není mnoho zmínek, víme jen to, že se jí zmocnil právě únosem. Zde lze vidět i podobnost s Ovidiovým Zefyrem, který unesl svou nevěstu Chloris. Mars však nemohl odolat Venušinu půvabu, protože ona sama byla do něj zamilovaná a tak trávili společný čas vysedáváním a milováním na exotických místech. Dalšími postavami jsou čtyři postavy satyrů, jež Botticelli zobrazil přesně podle antické mytologie. Byli to polobozi, často považováni za lesní démony a skřítky. Jejich tělo bylo tvořeno od pasu nahoru lidským tělem a spodní část těla tvořilo tělo kozla. Čtyři satyrové si hrají s Marsovým brněním a zbraněmi, které odložil během milostné chvíle stranou. Jeden z nich fouká do lastury, aby vzbudil boha války. Satyry Botticelli namaloval jako malé a rozpustilé děti, které stylizoval jako zoomorfní bytosti a jejich tvářičky nepůsobí mile, ale naopak děsivě. Satyrové, kteří se nenápadně plíží kolem bohů, hrají v tomto obraze vtipnou roli. Každý z nich si hraje s kusem vybavení Marsove výzbroje. Jeden má helmu, která je pro jeho hlavu příliš velká a spolu s druhým satyrem se snaží zvednout kopí, třetí fouká do mořské ulity, aby probudil boha války a poslední si zkouší jeho brnění.

Botticelli ukázal Venuši v oděvu, který byl v souladu s dobovou módou, přičemž zahalil celou její postavu, zatímco Marsa nechal téměř nahého. Bohové si spolu hoví v příjemné atmosféře na pokraji lesa, kde Venuše pomáhá uklidnit negativní rysy Marse. Ten tak může v klidu odpočívat díky její přítomnosti. Obě postavy leží v poloze, kterou Botticelli viděl na reliéfu Bakchus a Ariadna ze starého sarkofágu, který je momentálně ve Vatikánu.

Na malbě v pravém horním rohu je zobrazen roj vos, který naznačuje spojení s rodinou Vespucciovců. V italském jazyce slovo vespa znamená vosa. Proto nám mohou postavy evokovat Giuliana de' Medici a Simonettu Vespucciovou v podobě antických bohů. Na jejich postavách můžeme vidět detailní a realistické zobrazení závěsů a oděvů, do nichž jsou jejich těla a partie zahalené. Celý výjev působí, jako kdyby byl celý děj zastaven nečinností bohů. Venuše působí chladněji kvůli sněhobílé drapérii a šedé pokožce, díky čemuž se její postava jeví jakoby seděla v šeru, v kontrastu s více osvětleným Marsem. Obě tonality se navzájem doplňují. Bohyně působí melancholicky a vyzařuje z ní panenská čistota a nevinnost. Za postavou Venuše je vidět hustý les, který částečně ukrývá milenecký pár. Stromy za bohyní připomínají stromy z Primavera. Zřejmě jde o stromy myrty, které symbolizují Venuši.

Na její postavě můžeme vidět Botticelli metamorfózu, tak jak to bylo na jedné z tří Grácií v Primavera. Její zapletené vlasy do copu se spojují na dekoltu do spony, kde se vzápětí proměňují na zlatý vzorovaný lem na její oděvu. Další metamorfózu lze vidět na postavách satyrů, kde se jako kdyby zastavil čas jejich přeměny, ať už na lidské bytosti nebo na kozly. Výjev byl namalován podle veršů Angela Poliziana.

V některých případech je toto dílo považováno jako vizualizace Ficinovy teorie vzájemných vztahů planet. Takové téma použil Ficino. V jedné pasáži jeho komentářů vysvětluje tento mýtus pomocí astronomické interpretace: "Mars vyniká mezi planetami svou silou, protože on dělá muže silnějšími, ale Venuše mu vládne /.../ Když je Venuše v konjunkci s Marsem, je s ním v opozici /. ../ jeho zloba je často zastavena /.../ zdá se, že ona nad ním vládne a zklidňuje Marsa, avšak Mars nikdy nevládne Venuši. "Jinými slovy můžeme říci, že Venuše, která je zdrojem lásky a harmonie, takto vzpírá proti Martovi, který je symbolem nenávisti a disharmonie, poráží ho svou ctností harmonie protikladů.

Toto dílo má charakteristické rysy Botticelliho tvorby, je snové, vysoce sofistikované a zároveň celé vykonstruované.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Venuša a Mars na slovenské Wikipedii.

• BAROLSKY, P. As in Ovid, So in Renaissance Art. In Journal of the Warburg and Courauld Institutes. ISSN 0075-4390, 1998, roč. 51, s. 451-474. dostupné na webu: http://JStor.org/stable/2901573
• CORNINI, G. 1998. Botticelli. Giunti: Firenze, 1998, 50 s., ISBN 88-09-76266-5
• MALAGUZZI, S. 2003. Botticelli - the Artist and his Works. Giunti: Firenze, 2003, 119 s., ISBN 88-09-03677-8
• NÁTĚR, M. 2012. Ovidius a jeho vlivy na renesanční umění. Pedagogická fakulta Trnavské univerzity: Trnava 2012
• Streeter, A. 1903. Botticelli. Gerorge Bell and Sons: London, 1903, 167 s.
• STURGIS, A. 2006. Tajemství obrazů. Slovart: Bratislava 2006, 272 s., ISBN 80-8085-142-5
• Zamarovský, V. 1969. Bohové a hrdinové antických bájí. Mladé letá: Bratislava, 1969, 462 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Venuše a Mars na Wikimedia Commons