Velkoknížectví

Velkoknížectví je dnes již historický státní útvar: feudální monarchie, jejímž panovníkem je velkokníže.

Historické státy

Velkoknížectví litevské , existovalo ve 13. – 16. století. Rozkládalo se na území dnešních států Litvy a Běloruska se střediskem ve městě Vilno (Vilnius) (do 15. století v městě Trakaji). Od roku 1386 bylo v personální unii s Polskem, když se litevský velkokníže Jagiełło stal i polským králem. V 15. století ztrácí velkoknížectví území na východě. V roce 1569 vznikla lublinská unie a byl vytvořen společný stát polsko-litevský.

Moskevské velkoknížectví byl státní útvar na Rusi. Vznikl v polovině 14. století z moskevského knížectví, které se vydělilo jako úděl knížectví vladimirsko-suzdalského. Jeho strategická poloha na obchodních cestách umožnila územní rozšiřování a hospodářský rozkvět, jež se staly předpokladem úspěšného politického zápasu moskevských knížat o prvenství mezi ostatními ruskými vládci. V roce 1328 se moskevský kníže Ivan Danilovič Kalita stal velkoknížetem vladimirským. Sídlo velkoknížete (i sídlo metropolity) bylo přeneseno z Vladimiru do Moskvy. Moskevské velkoknížectví sehrálo důležitou úlohu při sjednocování zemí kolem Moskvy a proti Zlaté hordě. Stalo se jádrem ruského státu ve druhé polovině 15. století. V roce 1547 přijal velkokníže moskevský titul cara veškeré Rusi (Ivan IV. Hrozný).

Území Finského velkoknížectví prakticky odpovídá území dnešního Finska, jež bylo součástí Švédského království.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.