Velká Lhota (Volfířov)

Jméno Lhota znamenalo ves založenou zpravidla na půdě lesní a do jisté lhůty (podle počtu dohodnutých let) osvobozenou od placení feudálních daní a povinností, říkalo se: být na lhotě. Velká Lhota nesla původně název Rozseč, 1610 s určením za Řečicí, tedy směrem od střediska panství Telče, od roku 1678 již Velká Lhota.

Ves leží na jihu Českomoravské vrchoviny v Přírodním parku Javořická vrchovina, u západního okraje Dačické sníženiny na silnici II/408. Směrem k severu hranice katastru zasahuje pod vrch Hradisko (760 metrů) a na jihu hranice končí na soutoku Radvání a Volfířovského potoka. Vrcholová část Hradiska se vyznačuje plošinou, nad kterou vystupuje věžovitý skalní útvar, asi 7 metrů vysoký, tvořený horizontálně uloženými žulovými lavicemi. V sousedství je ještě několik několik nižších skalek.

Tzv. horní kostel ve Velké Lhotě

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1385.[3] Ves původně vznikla pod jménem Rozseč pod zalesněnou horskou skupinou Javořice-Hradisko vyloučením lesa. Nejdříve, od roku 1385, náležela ke zboží hradu Štamberka. Za husitských válek byl Štamberk pobořen, poté majetek přešel ve druhé polovině 15. století na telčské panství. Ves se od 17. století nazývala Velká Lhota. V roce 1798 byl rozparcelován zdejší dvůr města Telče a vznikla v kopcích mezi vrchy Hradisko a Pivničky osada Poldovka.

Po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II., roku 1781 byla ve vsi vybudována modlitebna ve které se shromažďovali střídavě evangelíci luterského a reformovaného (helvetského) vyznání. Po tzv. protestantském patentu, kde bylo i evangelíkům dovoleno stavět kostely s věžemi, byl vybudován tzv. horní kostel. Z původní modlitebny se pak přístavbou stal tzv. dolní kostel. Vznikl tak ojedinělý Evangelický toleranční areál. Po roce 1918 ve vlastnictví českobratrské církve, pod kterou se spojili obě dosavadní evangelické církve.

Do roku 1849 byla Velká Lhota součástí panství Telč v Jihlavském kraji. Od roku 1868 byla přidělena pod pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích. Po osvobození v roce 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1948 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Od roku 2003 spadá pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.

Roubená stavba ve Velké Lhotě

Dva kostely nynější Českobratrské církve evangelické, dříve starší pro věřící augšpurského vyznání novogotický z roku 1876 postaven na místě staršího kostela z roku 1783, mladší v historizujícím slohu dříve pro věřící helvetského vyznání. Klasicistní jednopatrová fara čp. 37 z roku 1838. Dva kostely a dvě fary jedné církve v malé obci jsou od roku 1992 součástí památkově chráněného Evangelického tolerančního areálu.

V obci působily Sadařský spolek (1885), Národní jednota pro jihozápadní Moravu (1886), Evangelický spolek (1920), nyní Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení, Český svaz žen, komorní pěvecký sbor Festivia Chorus sdružující zpěváky z pomezí Jihočeského kraje a Kraje Vysočina.

• Bohumír Kozák (1885–1987), architekt, kreslíř
• Gustav Skalský (1891–1956), historik, numismatik
• Zdeněk Tvrz (1902–1942), důstojník československé armády popravený nacisty