Geomorfologický tvar

• pahorek – konvexní tvar reliéfu malých rozměrů s málo výrazným úpatím a s mírnými svahy. Má relativní výšku do 150 m.
• kupa – ploše zaoblená vyvýšenina (pahorek, kopec, vrch, hora) s půdorysem kruhovým, eliptickým nebo i mírně nepravidelným.
• kopec – vrch, vypuklý tvar reliéfu větších rozměrů s relativní výškou nad úrovní okolního terénu 150–300 m.
• hora – výrazná vyvýšenina kupovitého, kuželovitého nebo tabulkovitého tvaru s relativní výškou nad okolním terénem 300–600 m.
• velehora – mohutná vyvýšenina s velkou relativní výškou nad okolním terénem – více než 600 m.
• štít – vrchol velehory tvořený skalními stěnami a složitějšími skalními útvary.
• hřeben – protáhlá vyvýšenina, jejíž délka přesahuje šířku, a která má zpravidla skalnatou vrcholovou část.
• hřbet – protáhlá vyvýšenina, jejíž délka přesahuje šířku, s různými sklony svahů a plochou zaoblenou vrcholovou částí.

• kotlina – výrazná konkávní sníženina obklopená ze všech stran vyšším reliéfem. Dno kotliny je ploché nebo mírně zvlněné (např. Liptovská kotlina, Popradská kotlina).
• brázda – výrazná, relativně úzká sníženina protáhlého tvaru, s plochým dnem, omezená na všech stranách vyšším reliéfem (např. Boskovická brázda)
• brána – protáhlá sníženina spojující sousední geomorfologické jednotky většího plošného rozsahu (např. Moravská brána)
• úval – sníženina obvykle protáhlého tvaru, na jednom nebo obou koncích otevřená. Dno je široké s převládající výškovou členitostí do 75 m (např. Hornomoravský úval, Dolnomoravský úval, Dyjsko-svratecký úval)

• plošina – plochý nebo mírně zvlněný povrch s převládající malou výškovou členitostí do 30 m.
• planina – plochý povrch ve větší nadmořské výšce v oblasti vrchovin nebo hornatin s převládající výškovou členitostí do 30 m.

Tvary georeliéfu tvoří společně soubory, které se označují jako typy georeliéfu.