Ve víru vášně

Když Homer zapomene na Marginy 34. narozeniny, spěchá do springfieldského nákupního centra, kde si koupí bowlingovou kouli a vydává ji za dárek pro ni. Patty a Selma pozvou Marge na narozeninovou večeři do restaurace Singing Sirloin, kde jí Bart daruje francouzský parfém a Líza jí věnuje portrét své matky z makarónů a lepidla jako Monu Lisu. Z obou dárků má radost, protože díky dětem se na své narozeniny cítila milovaná a výjimečná. Když jí Homer daruje bowlingovou kouli, ta prorazí krabici a rozmačká její narozeninový dort. Všichni jsou překvapeni Homerovou bezohledností kromě Patty a Selmy, které předtím narážely na mizernou historii jeho dárků. Sedí samolibě, když Marge vynadá Homerovi, že ji urazil dárkem pro sebe, a poukáže na to, že v životě nechodila na bowling a že koule je nadepsaná jeho jménem.

Marge je rozhodnutá naučit se hrát kuželky, aby Homera naštvala, a navštíví Barneyho kuželkárnu. Tam se seznámí s francouzským instruktorem bowlingu Jacquesem, jenž jí nabídne lekce. Když se jí zeptá na jméno napsané na kouli, řekne mu, že koule se jmenuje Homer, a zapomene se zmínit, že je vdaná. Po několika lekcích bowlingu se Jacques a Marge dohodnou, že se sejdou na pozdní snídani.

Jejich brunch probíhá dobře až do chvíle, kdy spatří Helenu Lovejoyovou, místní drbnu a kazatelovu ženu, která se zdá být potěšena, že Marge má jiného muže než svého manžela. Poté, co Jacques odvrátí Helenino vtíravé chování předstíráním diskuze o teorii bowlingu, požádá Marge, aby se s ním druhý den sešla v jeho bytě, což způsobí, že Marge omdlí. V bezvědomí vidí sama sebe, jak tančí s Jacquesem v jeho luxusním bytě s bowlingovou tematikou. Jakmile se Marge po své romantické představě probere, přijme Jacquesovo pozvání.

Mezitím Homer najde osobní bowlingovou rukavici, kterou dal Jacques Marge, a uvědomí si, že ji může ztratit kvůli jinému muži. Bart si brzy uvědomí, že Lízino podezření, že se jejich rodiče vzdalují, je pravdivé a radí Homerovi, aby o Margině podezření na milostný poměr mlčel, aby se situace ještě nezhoršila.

Marge odjíždí na schůzku s Jacquesem, ale během jízdy si vzpomene na svůj celoživotní závazek vůči Homerovi. Přijde na rozcestí: jedna cesta vede do Springfieldské jaderné elektrárny, druhá do Jacquesova bytu. Poté, co se Marge trápí nad svým rozhodnutím, překvapí rozrušeného Homera v elektrárně a vřele ho políbí. Nadšený Homer opustí své pracovní místo a odnese Marge v náručí. Když se ho spolupracovníci ptají, co mají říct šéfovi, Homer jim řekne, že si Marge vezme na zadní sedadlo svého auta a bude pryč deset minut.

Díl napsal John Swartzwelder a režíroval jej David Silverman.[2] Když byla epizoda původně plánována, měl v ní Albert Brooks namluvit „Björna“, švédského tenisového instruktora, ale Brooks usoudil, že by bylo vtipnější, kdyby postava byla francouzská, a tak došlo ke změně. Anglický název dílu měl původně znít Bjorn to Be Wild,[3][4] čímž se vysvětluje alternativní název epizody Jacques to Be Wild.[5] Brooks improvizoval téměř všechny své dialogy a vytvořil více než tři hodiny materiálu.[6] Smích Marge během její lekce bowlingu byl přirozeným smíchem Julie Kavnerové, která se smála něčemu, co právě řekl Albert Brooks.[4] Rozšířený zvukový klip s nepoužitými dialogy Alberta Brookse byl k dispozici na třetím disku DVD The Simpsons The Complete First Season.[7]

Pasáž, v níž rodina vyhazuje krabici s pizzou, byla speciálně navržena Johnem Swartzwelderem tak, aby vypadala surrealisticky, a rodina se v ní vzájemně fotografuje švenkováním.[4] Měsíc byl navržen tak, aby připomínal bowlingovou kouli ve scéně, v níž Jacques odváží Marge domů.[8] Restaurace, kterou Jacques a Marge navštěvují, se jmenuje Shorty's; původně bylo zamýšleno, že se v pozadí bude pohybovat kuchařská čepice, což naznačovalo, že majitel je malý, ale od tohoto konceptu bylo upuštěno, protože se zdál být příliš hloupý.[9] Závěr epizody je odkazem na film Důstojník a džentlmen, který musel David Silverman nejprve zhlédnout, aby věděl, jak scénu připravit.[4] Homerovu hlášku „příliš vzrušující“, když vidí obchod se spodním prádlem, napsal James L. Brooks.[9] Během telefonického rozhovoru Marge s Patty a Selmou je vidět, jak Maggie opakovaně cucá dudlík; od tohoto konceptu se v pozdějších epizodách upustilo, protože byl považován za přílišné odvádění pozornosti od dialogů.[4]

V epizodě se poprvé objevuje Barneyho kuželkárna. Její původní příběh byl takový, že ji vlastnil Barney Gumble. Postupem času se to změnilo na to, že Barney byl pouze zaměstnancem,[9] protože si scenáristé nedokázali představit, že by Barney něco vlastnil.[8] Posléze vyšlo najevo, že majitelem je Barneyho strýc.[4] Exteriér kuželkárny navrhl člen skupiny No Doubt Eric Stefani.[4] V epizodě se také poprvé objevují Lenny Leonard a Helena Lovejoyová.[5]

Margin sen se podobá tanečnímu číslu z filmu The Gay Divorcee.[5] Závěrečná scéna, v níž Marge vejde do elektrárny a Homer ji odnese, je odkazem na film Důstojník a džentlmen a je v ní použita instrumentální verze písně „Up Where We Belong“. Název dílu inspirovala píseň skupiny Eagles „Life in the Fast Lane“.[5]

V původním vysílání skončil díl v týdnu od 12. do 19. března 1990 na 11. místě ve sledovanosti s ratingem 17,5, což odpovídá přibližně 16,1 milionu domácností. V tom týdnu se jednalo o nejsledovanější pořad na stanici Fox, který předstihl pořad Ženatý se závazky.[10]

Po odvysílání epizoda získala od televizních kritiků převážně pozitivní hodnocení. Warren Martyn a Adrian Wood, autoři knihy I Can't Believe It's a Bigger and Better Updated Unofficial Simpsons Guide, ji označili za „velmi dobrou a jistou epizodu, u které si někteří diváci (zejména divačky) na závěr rvali vlasy“.[5] Nathan Rabin z The A.V. Clubu díl pochválil a prohlásil: „Je to velmi dobrá epizoda. V Simpsonových by se našlo mnoho vtipnějších a rychlejších dílů, ale jen málokterý se může dílu Ve víru vášně vyrovnat co do emocionální hloubky a charakterizace postav.“.[11] Server IGN označil hostování Alberta Brookse v této epizodě spolu s jeho dalšími čtyřmi výstupy za nejlepší hostování v historii seriálu.[12]

David B. Grelck v DVD recenzi 1. řady ohodnotil tuto epizodu známkou 4 z 5 a zařadil ji spolu se Světákem Homerem mezi své nejoblíbenější díly řady.[13] Colin Jacobson z DVD Movie Guide v recenzi uvedl, že se jedná o „další dobrou, ale ne skvělou epizodu“, a dodal, že Albert Brooks díl oživil: „Jacques se stává vtipným ani ne tak díky samotným hláškám, ale díky Brooksovu přednesu.“.[14] Další recenze na DVD od The Digital Bits díl označila za „jednu z nejoblíbenějších epizod první řady“.[7]

Tato epizoda získala v roce 1990 cenu Emmy za vynikající animovaný pořad (za pořad do jedné hodiny), porazila tak díl Vánoce u Simpsonových a zároveň se stala prvním dílem Simpsonových, jenž tuto cenu získal.[8][15]

V článku pro Entertainment Weekly z roku 2000 Matt Groening zařadil tuto epizodu na druhé místo svých nejoblíbenějších epizod všech dob, hned po Ďábelském Bartovi.[3] Entertainment Weekly umístil epizodu na 21. místo svého seznamu 25 nejlepších dílů seriálu Simpsonovi a označil ji za „výkladní skříň charakterů a srdce seriálu“.[16] Gregory Hardy z Orlando Sentinel díl označil za patnáctou nejlepší epizodu seriálu se sportovní tematikou.[17] 23. nejlepší filmovou referenci v historii seriálu označil Nathan Ditum z Total Filmu za odkaz na Důstojníka a džentlmena.[18]