Veřejný statek

Nedělitelnost spotřeby veřejného statku znamená, že všichni potenciální spotřebitelé spotřebovávají tento statek společně a úroveň spotřeby jednoho spotřebitele nesnižuje spotřebu dalšího spotřebitele. U rivalitního statku spotřeba jedince nebo skupiny snižuje možnost spotřeby jiného člověka. Čistý veřejný statek je naopak všem spotřebitelům k dispozici jako celek, a proto jedince nelze z jeho spotřeby vyloučit. Tím je spotřeba veřejného statku nerivalitní.

Někdy je nevylučitelnost ze spotřeby čistého veřejného statku zapříčiněna technickou nemožností rozdělení jeho spotřeby mezi jednotlivými spotřebiteli (např. veřejné osvětlení). Někdy je vylučitelnost ze spotřeby technicky realizovatelná, vyloučení je však vždy neefektivní, neboť spotřeba jednoho spotřebitele nesnižuje spotřebu dalších spotřebitelů a proto mezní náklady na spotřebu tohoto statku jsou nulové.

To, že mezní náklady spotřeby čistého veřejného statku jsou nulové, neznamená, že jsou nulové i jeho produkční náklady a to je jeden z faktů, který vyvolává problémy při financování produkce těchto statků. To, že je jejich spotřeba nedělitelná, nerivalitní, že nelze nikoho vyloučit ze spotřeby a že mezní náklady spotřeby jsou nulové je příčinou, proč soukromý sektor nemá zájem na jejich produkci (dochází k Selhání trhu). Užitky ze spotřeby těchto statků jsou tak rozptýlené mezi jednotlivými spotřebiteli, že žádný individuální výrobce nemá zájem na jejich výrobě. To, že spotřeba čistého veřejného statku je nerivalitní, umožňuje spotřebitelům neodhalovat své preference a nepodílet se na jejich produkčních nákladech (problém "černých pasažérů"). V důsledku specifiky spotřeby se tento statek vyskytuje v užitkových funkcích všech potenciálních spotřebitelů. Umožňuje to konstatovat, že čistý veřejný statek je nadán tzv. totální externalitou, což znamená, že čisté veřejné statky produkují automaticky pozitivní spotřební externality. Tvorba a distribuce čistého veřejného statku je zabezpečována zpravidla vládními aktivitami a financování se opírá o mechanismus zdanění.

Černý pasažér je člověk, který získá požitky z nějakého statku, ale vyhne se jeho placení. Příkladem může být ohňostroj pořádaný městem. Jedná se o veřejný statek, protože nelze nikoho vyloučit ze sledování ohňostroje, ani se nesnižuje možnost jednoho člověka sledovat ho, když se na něj dívá někdo jiný. Existují tak i lidé, co si za ohňostroj nezaplatí, přestože ho sledují. [1]

• Milan Žák a kolektiv: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha 2002, ISBN 80-7201-381-5, str. 819 – heslo Veřejné statky

• Lhostejný statek
• Luxusní statek
• Nežádoucí statek
• Giffenův statek
• Normální statek
• Méněcenný statek
• Smíšený statek
• Soukromý statek
• Žádoucí statek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu veřejný statek na Wikimedia Commons