Veřejný ochránce práv (Slovensko)

Veřejný ochránce práv (slovensky Verejný ochranca práv, zkratka VOP) je ombudsman působící na Slovensku. Podle vlastní definice „je možné institut veřejného ochránce práv v právním řádu Slovenské republiky charakterizovat jako kontrolní orgán sui generis ve vztahu k orgánům veřejné správy. Působnost veřejného ochránce práv je konstituovaná na ochranu subjektivních práv – základních práv a svobod a ne ochranu zákonnosti jako takové.“[1] VOP nemůže měnit rozhodnutí orgánů, ale může je upozornit na nesprávnost konání, nebo nečinnost.[2]

Veřejný ochránce práv
Úřadující
funkce neobsazena
od 29. března 2022
SídloGrösslingová 2461/35
811 09 Bratislava
Funkční období5 let
První ve funkciPavel Kandráč
Vytvoření27. března 2002
Webová stránkaOficiální stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je volen Národní radou SR z kandidátů, navržených nejméně 15 poslanci. V den volby musí dosáhnout minimálního věku 35 let.[3] Funkční období je pět let; začíná plynout dnem složení slibu. Stejnou osobu lze zvolit za veřejného ochránce práv nejvýše na dvě po sobě následující funkční období.[4] Poslední úřadující ombudsmankou byla od 29. března 2017 Mária Patakyová.[5] Její funkční období skončilo 29. března 2022, Národní rada jejího nástupce dosud nezvolila a funkce je neobsazená.[6]

Činnost ombudsmana zabezpečuje Kancelář veřejného ochránce práv sídlící v Bratislavě.[1]

Působnost

Působnost veřejného ochránce práv se vztahuje na:[7]

  • orgány státní správy
  • orgány územní samosprávy,
  • právnické a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona rozhodují o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, nebo do práv a povinností fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy jinak zasahují.

Nevztahuje se na:[7]

  • Národní radu
  • prezidenta
  • vládu
  • komisaře pro děti
  • komisaře pro osoby se zdravotním postižením
  • Ústavní soud
  • Nejvyšší kontrolní úřad
  • zpravodajské služby
  • rozhodovací pravomoci vyšetřovatelů Policejního sboru
  • prokuraturu a soudy s výjimkou orgánů řízení a správy soudů a důvodů předpokládajících disciplinární provinění soudce a prokurátora
  • věci operační a mobilizační povahy

Historie

Základem pro vznik úřadu bylo přijetí ústavního zákona č. 90/2001 Z. z. 23. února 2001, který do osmé hlavy Ústavy zavedl pojem veřejný ochránce práv. Na základě této ústavní úpravy byl přijat zákon č. 564/2001 Z. z., který funkci blíže upravoval. Prvním ombudsmanem byl Národní radou SR zvolen Pavel Kandráč, který složil slib 27. března 2002. Do druhého volebního období byl zvolen 30. ledna 2007.[1] Od 28. března 2012 byla ombudsmankou Jana Dubovcová.[8] 29. března 2017 ji nahradila Mária Patakyová.[5] Její funkční období skončilo 29. března 2022, Národní rada jejího nástupce dosud nezvolila a funkce je neobsazená.[6]

Kancelář veřejného ochránce práv

Slouží k odbornému, organizačnímu a technickému zabezpečení činnosti ombudsmana. Je právnickou osobou se sídlem v Bratislavě. V čele kanceláře stojí vedoucí, jmenovaný ombudsmanem. Podle platného organizačního řádu má kancelář 56 zaměstnanců.[9]

V roce 2014 byl rozpočet kanceláře 1 165 043 eur, z toho 70% rozpočtu bylo určeno na pronájem budovy. V lednu 2014 předseda parlamentu Pavol Paška navrhl, aby se úřad přestěhoval z Bratislavy do Košic. Podle Pašky by ombudsmanka měla „sídlit blíže k problematickým oblastem“. Jana Dubovcová návrh na přesun považovala za „trest a výstrahu veřejnému ochránci práv za aktivity, které vykonává“ a upozornila i na velké náklady stěhování.[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Verejný ochranca práv (Slovensko) na slovenské Wikipedii.

  1. Verejný ochranca práv v Slovenskej republike [online]. Bratislava: Verejný ochranca práv [cit. 2014-02-01]. Dostupné online.
  2. V čom Vám môže verejný ochranca práv pomôcť? [online]. Bratislava: Verejný ochranca práv [cit. 2014-02-01]. Dostupné online.
  3. Zákon č. 564/2001 Z. z., Zákon o verejnom ochrancovi práv, § 4. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online.
  4. Zákon o verejnom ochrancovi práv, § 5.
  5. M. PATAKYOVÁ: Budem nezávislou, apolitickou i odhodlanou ombudsmankou [online]. TASR, 2017-03-29 [cit. 2017-03-29]. Dostupné online.
  6. Verejný ochranca práv/verejná ochrankyňa práv [online]. vop.gov.sk [cit. 2022-04-03]. Dostupné online.
  7. Zákon o verejnom ochrancovi práv, § 3.
  8. Dubovcová zložila sľub a ujala sa funkcie ombudsmanky. pravda.sk [online]. 2012-03-28, rev. 2014-02-03 [cit. 2014-01-11]. Dostupné online.
  9. Kancelária verejného ochrancu práv [online]. Bratislava: Verejný ochranca práv [cit. 2020-02-07]. Dostupné online.
  10. Sídlo ombudsmana chce Paška presťahovať do Košíc [online]. TA3, 2014-01-30 [cit. 2014-01-31]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.