Subjektivní právo

Jako subjektivní právo (neboli oprávnění) se označuje právo určitého subjektu na něco, možnost chovat se určitým způsobem. Subjektivní právo je jinak řečeno zákonem garantovaná míra možného chování. Objektivní právo pak subjektivní práva buď přímo umožňuje, subjektivní práva z něj vyplývají, anebo je alespoň nezakazuje. Objektivní právo také zakládá postupy, kterými se subjektivní právo vynucuje, pokud je porušeno, např. podáním žaloby k soudu.

Podle toho, čí subjektivní povinnosti takovému právu odpovídají, se subjektivní práva dělí na:

• absolutní, která působí vůči všem (erga omnes), např. vlastnické právo či právo na ochranu osobnosti,
• relativní, která působí jen v rámci nějakého právního vztahu (inter partes), např. právo na splnění závazku.