Černosotněnci

Černosotněnci tvořili v podstatě konglomerát několika různých politických hnutí, stran a bratrstev. Přes odlišnosti v politických programech i postojích černosotněnce spojovala výbušná směs ruského nacionalismu, konzervativního monarchismu, militaristických tendencí a antisemitismu. V letech 1905–1907 se tyto skupiny v souvislosti s revolucí roku 1905 radikalizovaly a vyvolaly atmosféru politického teroru a pogromů v řadě oblastí Ruska. S ním byly spojeny například vraždy židovských politiků z řad kadetů a trudoviků v letech 1906 a 1907 a pokus o zabití předsedy vlády Sergeje Witteho. Vztah monarchie k tomuto hnutí si zaslouží pozornost: přes celou řadu kontroverzí například zaslal car Mikuláš II. pozdravný telegram Svazu ruského lidu, ve kterém označil černosotněnce za příklad „zákonnosti a pořádku“.[1] Mikuláš II. i jeho syn carevič Alexej byli také čestnými členy černosotněnecké strany Svaz ruského národa.

V současném Rusku působí hned několik hnutí hlásících se k tradici předrevolučních černosotněnců. Jejich politický program a názory jsou postaveny stále na stejných principech jako před sto lety s tím rozdílem, že jsou ukotveny v postsovětském kontextu. Podle programu Černé sotni je cílem hnutí například restaurace samoděržaví, obnovení Ruského impéria v hranicích SSSR na základě dobrovolného připojení těch teritorií, která jsou dnes samostatná. Hlásají národnostní toleranci a návrat k pravoslaví jako záruky spásy.[2]

ПУШКАРЕВ С. Г.: Россия 1801 – 1917. Власть и общество. Москва 2001. ISBN 5-85824-130-1.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Černosotněnci na Wikimedia Commons