Vasil Mohorita

V letech 1971–1972 absolvoval jednoroční kurz na Vysoké komsomolské škole v Moskvě. V letech 1982–1986 působil jako tajemník českého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, byl i předsedou českého vysokoškolského ústředí SSM a místopředsedou Československého ústředí vysokoškoláků SSM, roku 1986 se stal předsedou českého ÚV SSM a místopředsedou celostátního ÚV SSM.[2][3] V roce 1987 předsedou celostátního ÚV SSM.[4]

XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ, do funkce člena ÚV KSČ byl převeden k 9. dubnu 1988. Tehdy byl nejmladším členem vedení KSČ. Od dubna 1988 do roku 1988 zastával i funkci člena Sekretariátu ÚV KSČ, v listopadu 1989 byl členem Předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ.[2][5] Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady, kde zasedal v jejím předsednictvu.[6]

Jeho politická kariéra vyvrcholila v době krátce po sametové revoluci. Během sametové revoluce vedl společně s dalším představitelem mladší generace komunistických funkcionářů Ondrejem Šalingem vyjednávání s předáky Občanského fóra a Václavem Havlem.[7] XVIII. sjezd KSČ konaný mimořádně v prosinci 1989 ho zvolil na post místopředsedy strany.[8] Profesně je k roku 1990 uváděn jako 1. tajemník ÚV KSČ, bytem Praha.[9]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 10 – Praha 7, Praha 8) jako poslanec za KSČ reprezentující novou garnituru nezatíženou výraznější normalizační politickou aktivitou.[10][11]

Mandát obhájil v prvních svobodných demokratických volbách v červnu roku 1990. V průběhu volebního období ztrácel politický vliv, zejména poté, co do čela strany nastoupil Jiří Svoboda. Odešel potom z poslaneckého klubu komunistů a byl nezařazeným poslancem. V rámci KSČM vytvořil na jaře 1991 frakci Demokratická levice KSČM, která požadovala změnu názvu strany. Členové této frakce (kromě Mohority například i pozdější politik ČSSD Michal Kraus) ještě krátce před skončením referenda, ve kterém většina hlasujících podpořila zachování názvu „komunistická strana“, KSČM opustili, spojili se s některými bývalými členy Československé strany socialistické a utvořili formaci nazvanou Demokratická strana práce. Ve Federálním shromáždění setrval Mohorita do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[12][5][13][14]

V letech 1997–1998 byl předsedou Strany demokratického socialismu, nekomunistické levicové formace, která ale nezískala výraznější vliv. Vedl stranu do parlamentních voleb roku 1996. Strana v nich neuspěla. Mohorita na jaře 1998 zpochybnil smysl další samostatné existence strany. Poté, co tento návrh nebyl přijat, rezignoval na svou funkci a ze strany odešel.[13][15]

V 90. letech se věnoval podnikání.[5] Orientoval se na spolupráci s firmami z Ruska a Ukrajiny. Zpočátku měl úspěchy, ale pak jeho podnikání skončilo.

Po více než dvacetiletém manželství se rozvedl se ženou, s níž vychoval dvě děti. Podle zprávy z roku 2009 pobýval v Londýně a živil se umýváním nádobí v restauracích. Podle vyjádření jeho spolupracovníků tvrdil, že pracoval ve Velké Británii již od roku 2002. Poté začal pracovat jako uklízeč v centru Prahy.[16][17][18]