Strana demokratického socialismu

Strana demokratického socialismu (SDS) byla česká neparlamentní levicová politická strana, která vznikla v červnu 1997 sjednocením Levého bloku se Stranou demokratické levice, původně pod názvem Levý blok - Strana demokratické levice (LB-SDL). V lednu 2020 pak došlo k jejímu sloučení s občanskou iniciativou Skutečná levice[1] a vzniku nové politické strany pod názvem Levice.[2]

Strana demokratického socialismu
Datum založení1997
Datum rozpuštění2020
ZakladatelMarie Stiborová
PředchůdceLB
NástupceLevice
Ideologiedemokratický socialismus, antikapitalismus, anti-stalinistická levice
Politická pozicelevice
Evropská stranaStrana evropské levice
Barvy
     červená
     zelená
Volební výsledek0,00 % (PSP ČR 2017)
strana nepostavila vlastní kandidátku
Oficiální webwww.levice.org
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
0/200
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2004 se SDS společně s dalšími 14 politickými subjekty podílela na založení evropské politické strany Strana evropské levice (Party of the European Left).

Ideologie strany

Hlavním deklarovaným cílem strany je dosažení demokratického socialismu, prostřednictvím účinné spolupráce široce pojaté levice. SDS klade důraz též na prvky přímé demokracie, feminismus, částečně také na antikapitalismus a antistalinismus. V programovém prohlášení se strana zavazuje tolerovat plně pluralitu názorů. Heslem strany je socialismus bez demokracie není možný… demokracie bez socialismu má jen omezený význam.[3][4][5]

Předsedové strany
  1. prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc. (1997)
  2. RSDr. Vasil Mohorita (1997–1998)
  3. prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. (1998–2004)
  4. RNDr. Milan Neubert (2004 - 2020)

Volební výsledky

Zastupitelstva obcí
Volby Počet hlasů  % Počet mandátů
1998 26 045 0,03 20[6]
2002 21 281 0,03 21[7]
2006 5 554 0,01 1[8]
2010 2 152 0,00 1[8]
2014 5 305 0,01 1[9]

Volby do Poslanecké sněmovny 2002

Strana kandidovala pouze v Praze, kde obdržela 475 hlasů (0,08 %), celorepublikově 0,00 %.

Volby do Evropského parlamentu 2004

SDS kandidovala ve všech krajích a obdržela celkově 1 709 hlasů (0,07 %). Nejlepšího výsledku dosáhla v Moravskoslezském kraji se ziskem 0,13 % a na Vysočině s 0,12 %, nejhůř ve Olomouckém kraji se ziskem 0,03 %. Nejvíc přednostních hlasů (196) obdržel Vladimír Farana.[10]

Volby do Poslanecké sněmovny 2006

SDS nekandidovala a vyslovila podporu levicovým stranám, přednostně KSČM, na jejíž kandidátce kandidovala členka SDS Anna Oppitzová.[11]

Volby do Evropského parlamentu 2009

SDS samostatně nekandiduje, její zástupci však kandidují na kandidátce KSČM: na 9. místě Jiří Hudeček, na 15. místě Lubomír Ledl.[12]

Členská základna

Nízké volební výsledky byly odrazem relativně nízkého počtu základních organizací a jejich nerovnoměrného zastoupení v jednotlivých územních částech republiky. V období po svém vzniku měla SDS v 9 krajích ze 14 nedostačivě rozvinutou organizační síť, v ostatních krajích nebyla zastoupena. Z dostupných informací je zřejmé, že od vzniku strany počet členů zhruba do roku 2000 klesal a v dalších letech spíše stagnoval. V roce 2005 se počet jejich členů pohyboval okolo 300. Většina z nich byla předtím členy KSČ nebo KSČM. Aktivní bylo především jádro strany z centrálních stranických orgánů a někteří jednotlivci z regionů.[13]

Související články

Reference
  1. Skutečná levice [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09.
  2. UHLOVÁ, Saša. Nová strana Levice chce spojovat lidi v boji proti miliardářům. A2larm [online]. A2, o.p.s., 2020-02-05 [cit. 2020-05-22]. Dostupné online.
  3. Stanovy SDS
  4. Program SDS
  5. Manifest demokratického socialismu
  6. http://www.volby.cz/pls/kv1998/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
  7. http://www.volby.cz/pls/kv2002/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
  8. http://volby.cz/pls/kv2006/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  9. http://volby.cz/pls/kv2014/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  12. [nedostupný zdroj]
  13. Strana demokratického socialismu

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.