Vardarská ofenzíva

Vardarská ofenzíva označovaná též jako Ofenzíva na řece Vardar[1] (bulharsky Офанзива при Вардар) byla vojenskou operací, která se uskutečnila na soluňské frontě v okolí řeky Vardar v závěru první světové války. Vojskům Dohody pod velením generála Louise Francheta d'Espèrey se během ofenzívy trvající od 15. do 29. září 1918 podařilo prorazit obranné pozice Ústředních mocností, čímž došlo k prolomení soluňské fronty a vyřazení Bulharska z války.

Vardarská ofenzíva
konflikt: První světová válka, Soluňská fronta
trvání: 15. – 29. září 1918 místo: Vardarská Makedonie výsledek: drtivé vítězství Dohody
strany
Bulharsko Německo	Francie Srbsko Spojené království Řecko Itálie
velitelé
Georgi Todorov Friedrich von Scholtz Kuno von Steuben	Louis Franchet d'Espèrey Živojin Mišić Stepa Stepanović George Milne Panagiotis Gargalidis Ernesto Mombelli
síla
1. bulharská armáda 11. německá armáda	Orientální armáda

Na počátku ofenzívy podnikly útok francouzské, srbské a italské jednotky, které po dělostřelecké přípravě porazily Bulhary v bitvě u Dobrého Pole. Útok, který Britové a Řeci zahájili 18. září východně od Dojranského jezera, se Ústředním mocnostem podařilo odrazit, avšak Srbové se 22. září probili k Negotinu v údolí řeky Vardar. Vyčerpání, zvyšující se počet dezercí a rychlý postup Dohody ve směru na Veles a Skopje donutil Bulharsko požádat o příměří. Bulharská delegace vedená Andrejem Ljapčevem dorazila 27. září na jednání do štábu Orientální armády v Soluni a 29. září dojednala podpis příměří.[2]