Varanovití

Varanovití (Varanidae) jsou čeledí ještěrů. Mezi zástupce patří největší známý ještěr, dnes vyhynulý varan druhu Varanus priscus (či Megalania prisca), i největší žijící ještěr, varan komodský (Varanus komodoensis).[1]

Varanovití
Varan komodský (Varanus komodoensis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
PodtřídaLepidosauria
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďvaranovití (Varanidae)
Hardwicke & Gray, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie a fylogeneze

Vývojové počátky této čeledi spadají pravděpodobně do oblasti východní Asie.[2] Čeleď varanovitých byla definována Estesem, de Queirozem a Gauthierem v roce 1988 jako klad zahrnující posledního společného předka rodů varan (Varanus) a varanovec (Lanthanotus) a všechny jeho potomky.[3] Podobnou definici používá i Conrad et al. ve své práci z roku 2008 – definuje varanovité jako klad zahrnující posledního společného předka varana pestrého (Varanus varius) a varanovce bornejského (Lanthanotus borneensis) a všechny jeho potomky.[4] Obě tyto definice zahrnují varanovce bornejského mezi varanovité.

Lee v roce 1997 použil odlišnou definici, když varanovité definoval jako klad obsahující rod Varanus a všechny taxony blíže příbuzné rodu Varanus než rodu Lathanotus.[5][6] Tato definice explicitně vylučuje varanovce bornejského z varanovitých. Zařazení varanovce mezi varanovité závisí na autorovi, například Vidal et al. v roce 2012 klasifikuje varanovce bornejského jako příslušníka samostatné čeledi Lanthanotidae,[7] zatímco Gauthier et al. ve stejném roce řadí varanovce mezi varanovité.[8]

Níže je kladogram znázorňující vztahy mezi varanovitými a jejich příbuznými podle Conrada et al.,2008:[9]

Varanoidea 

mosasauři

"Saniwa" feisti

Necrosaurus

Saniwides

Telmasaurus

 Varanidae 
 Lanthanotinae 

Aiolosaurus

Lanthanotus

Cherminotus

 Varaninae 

Ovoo

Saniwa

Varanus

Rody

Vyhynulý varanovitý ještěr druhu Saniwa ensidens
Rody označené † jsou vyhynulé.

Rody obvykle řazené mezi varanovité jako podčeleď Varaninae (například dle Conrada et al., 2008)):

  • Iberovaranus Hoffstetter, 1969 - považováno za mladší synonynum rodu Varanus dle Delfina et al., 2013.[10]
  • Ovoo Norell, Gao, & Conrad, 2008[11]
  • Saniwa Leidy, 1870
  • Varanus Shaw, 1790

Rody někdy zahrnované mezi varanovité jako podčeleď Lanthanotinae (například dle Conrada et al., 2008). Jiní autoři tyto rody vyčleňují do samostatné čeledi Lanthanotidae:

  • Aiolosaurus Gao and Norell, 2000[11]
  • Cherminotus Borsuk-Bialynicka, 1984
  • Lanthanotus Steindachner, 1878

Primitivní formy:

  • Saniwides Borsuk-Bialynicka, 1984
  • Telmasaurus Gilmore, 1943[11]
  • Palaeosaniwa Gilmore, 1928 – tento rod může být ve skutečnosti blíže příbuzný korovcovitým než varanovitým.[4]

Dříve zahrnováni mezi varanovité:

  • Pachyvaranus Arambourg, 1952 – přesunuto do samostatné čeledi Pachyvaranidae Houssayovou et al., 2011.[12]

Biologie

Varan plodožravý (Varanus olivaceus) je stromový varan z Filipín živící se primárně ovocem.

Varanovití mají reputaci velmi inteligentních ještěrů. Většina druhů aktivně slídí po potravě v rozsáhlém teritoriu.[13] Většina druhů je masožravá, tři druhy stromových varanů z Filipínvaran plodožravý (Varanus olivaceus), Varanus mabitang a Varanus bitatawa se však živí primárně ovocem.[14][15]

Varani dokážou přežívat po dlouhou dobu pouze na potravě v podobě bezobratlých a v případě dlouhodobě nepříznivých podmínek mohou upadat do stavu estivace. To jim dává v polopouštním až pouštním prostředí výhodu před savčími predátory, jejichž nároky na ekologické podmínky jsou podstatně vyšší.[16]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Varanidae na anglické Wikipedii.

  1. SOCHA, Vladimír. Největší varan všech dob. OSEL.cz [online]. 27. května 2019. Dostupné online. (česky)
  2. https://phys.org/news/2022-02-varanid-fossil-china-asian-varanidae.html
  3. ESTES, Richard; DE QUEIROZ, Kevin; GAUTHIER, Jacques. Phylogenetic Relationships of the Lizard Families: Essays Commemorating Charles L. Camp. [s.l.]: Stanford University Press, 1988. ISBN 9780804714358. Kapitola Phylogenetic Relationships within Squamata, s. 166. (anglicky)
  4. CONRAD, Jack L. Phylogeny and systematics of Squamata (Reptilia) based on morphology. Bulletin of the American Museum of Natural History. 2008, čís. 310, s. 1–182. DOI 10.1206/310.1. (anglicky)
  5. LEE, Michael S. Y. The phylogeny of varanoid lizards and the affinities of snakes. Philos Trans R Soc Lond B Biol Sci.. 1997-01-29, sv. 352, čís. 1349, s. 53–91. DOI 10.1098/rstb.1997.0005. (anglicky)
  6. LEE, Michael S. Y. Molecular evidence and marine snake origins. Biology Letters. 2005, roč. 1, čís. 2, s. 227–230. DOI 10.1098/rsbl.2004.0282. PMID 17148173. (anglicky)
  7. VIDAL, Nicolas; MARIN, Julie; SASSI, Julia, et al. Molecular evidence for an Asian origin of monitor lizards followed by Tertiary dispersals to Africa and Australasia. Biology Letters. 2012, roč. 8, čís. 5, s. 853–855. DOI 10.1098/rsbl.2012.0460. PMID 22809723. (anglicky)
  8. GAUTHIER, Jacques A.; KEARNEY, Maureen; MAISANO, Jessica Anderson Maisano, et al. Assembling the Squamate Tree of Life: Perspectives from the Phenotype and the Fossil Record. Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 2012, roč. 53, čís. 1, s. 3–308. DOI 10.3374/014.053.0101. (anglicky)
  9. CONRAD, Jack L.; RIEPPEL, Olivier; GRANDE, Lance. Archivovaná kopie. American Museum Novitates. 2008, čís. 3630, s. 1–15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-19. DOI 10.1206/596.1. (anglicky)
  10. DELFINO, Massimo; RAGE, Jean-Claude; BOLET, Arnau, et al. Synonymization of the Miocene varanid lizard Iberovaranus Hoffstetter, 1969 with Varanus Merrem, 1820. Acta Palaeontologica Polonica. 2013, roč. 58, čís. 4. DOI 10.4202/app.2012.0025. (anglicky)
  11. CONRAD, Jack L.; BALCARCEL, Ana M.; MEHLING, Carl M. Earliest Example of a Giant Monitor Lizard (Varanus, Varanidae, Squamata). PLoS ONE. 2012, roč. 7, čís. 8. DOI 10.1371/journal.pone.0041767. (anglicky)
  12. HOUSSAYE, Alexandra; BARDET, Nathalie; RAGE, Jean–Claude, et al. A review of Pachyvaranus crassispondylus Arambourg, 1952, a pachyostotic marine squamate from the latest Cretaceous phosphates of Morocco and Syria. Geological Magazine. 2011, roč. 148, čís. 2, s. 237–249. Dostupné online. DOI 10.1017/S0016756810000580. (anglicky)
  13. PERRY, Gad; GARLAND, Theodore, Jr. Lizard home ranges revisited: effects of sex, body size, diet, habitat, and phylogeny. Ecology. 2002, roč. 83, čís. 7, s. 1870–1885. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-25. DOI 10.1890/0012-9658(2002)083[1870:LHRREO2.0.CO;2]. (anglicky)
  14. WELTON, Luke J.; SILER, Cameron D.; BENNETT, Daniel, et al. A spectacular new Philippine monitor lizard reveals a hidden biogeographic boundary and a novel flagship species for conservation. Biology Letters. 2010, roč. 6, čís. 5, s. 654–658. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2010.0119. PMID 20375042. (anglicky)
  15. GREENE, Harry W. Diet and Arboreality in the Emerald Monitor, Varanus prasinus, with Comments on the Study of Adaptation. Chicago: Field Museum of Natural History, 1986. Dostupné online. OCLC 14915452 (anglicky)
  16. S. L. Cross, M. D. Craig, S. Tomlinson & P. W. Bateman (2019). I don’t like crickets, I love them: invertebrates are an important prey source for varanid lizards. Journal of Zoology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/jzo.12750

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.