Vannius

Vannius (? - po roce 50,? Panonie) byl král germánského kmene Kvádů[1][2] a vládce Vanniova království (regnum Vannianum),[2] které se rozkládalo na území mezi řekou Moravou a Váhem na území dnešního západního Slovenska a pravděpodobně i na přilehlém území Moravy a Dolního Rakouska. Tacitus přímo uvádí Danuvium ultra inter flumina Marum et Cusum.[3] Království bylo podporováno římským impériem.

Vannius
král (rex)
území Vanniusova království kolem roku 50
Doba vlády 19 nebo 20 – 50
Narození ?
Úmrtí po 50?
Panonie
Nástupce Vangio a Sido
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kvádové byl kmen příbuzný s kmenem Markomanů ze skupiny etnika Svébů. Na přelomu letopočtu vládl na území dnešních Čech markomanský vládce Marobud, který vybudoval mocnou Marobudovu říši. Moc říše oslábla po bitvě v Teutoburském lese, kde germánský vůdce Arminius porazil Římany vedené Varem a kdy se některé kmeny odklonily od Marobuda k Arminiovi. Arminius se po té utkal v bitvě s Marobudem. Markomanského krále, ale porazil až Katvalda, který se pak stal králem Markomanů. Podle análů římského historika Cornelia Tacita poté Katvaldu, porazil Vibilius, král Hermundurů.[4]

Římské impérium potřebovalo předsunutou základnu před útoky Barbarů na severní hranici, která ležela na řece Dunaj a proto za vlády římského císaře Tiberia, vlivný Říman Drusus Caesar[5] rozhodl markomanský kmen na území mezi řekami Marus a Cusus[6] (Moravou a Váhem) svěřit Vanniovi, kterého ustanovil králem Vanniova království.[5] Jednalo se o první politickou jednotku na území v západoslovenské oblasti. Vannius vládl od roku 19 či 20 (zdroje se liší) do roku 50, kdy římskému impériu vládl Claudius. Tacitus píše, že Vannius byl známý a oblíbený u svých krajanů, ale během dlouhé vlády se změnil v tyrana svého lidu a nepřítelem svých sousedů. Lid se proti Vanniovi začal bouřit. Císař Claudius se rozhodl zůstat mimo konflikt a také často žádal římského vůdce v Panonii Publia Atellia Histera,[6] aby nezasahoval do sporu barbarských kmenů, pouze v případě svržení Vannia mu poskytl útočiště v Panonii a bude-li třeba na obranu vyslal legii římských vojáků, která by měla odstrašující účinek pro barbarské kmeny. V roce 50 se Vangio a Sido, synové Vanniovy sestry, nakonec opravdu vzbouřili a spolu hermundurským vládcem Vibiliem Vannia porazili.[6] Vanniovi se podařilo uniknout a získat azyl v Panonii. Římané se poté stáhli na hranici řeky Dunaj, obávali se zasahovat severněji. Území mezi Moravou a Váhem přitahovalo kmeny Lugiů i jiných germánských kmenů kvůli bohatství, které se Vanniovi podařilo během třiceti let drancování nashromáždit. Vannius drancováním vybudoval opulentní říši.[7][6] Vlády v rozpadajícím se království se ujali Vangio a Sido.

Reference
  1. TACITUS, Cornelius. The Annals of Imperial Rome. [s.l.]: Digireads.com, 7. prosince 2009. 242 s. Dostupné online. ISBN 1420926683. S. 53. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  2. Tacitus. The Annals.2.63
  3. Tacitus: Annals Book 2 [60] (anglicky).
  4. GREENWOOD, Thomas. The history of the Germans First book the Barbaric period. [s.l.]: RareBooksClub.com, 2012. 488 s. Dostupné online. ISBN 978-1236448965. Kapitola Catualda and Vannius, s. 135. (anglicky)
  5. TACITUS, Cornelius. Annals. [s.l.]: [s.n.], 2004. 448 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87220-558-1. S. 72. (anglicky)
  6. Cornelius Tacitus Annals Dostupné online str.226 (anglicky)
  7. Tacitus. The Annals.12.29
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.