Vanino

Vanino (Ва́нино) je sídlo městského typu v Rusku (Chabarovský kraj). Nachází se ve stejnojmenném zálivu na západním pobřeží Tatarského průlivu.

Vanino

znak
Poloha
Souřadnice49°5′ s. š., 140°16′ v. d.
Nadmořská výška20 m n. m.
StátRusko Rusko
Vanino
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha31,5 km²
Počet obyvatel15 485 (2017)[1]
Hustota zalidnění491 obyv./km²
Správa
Vznik1943
Oficiální webwww.admpos-vanino.ru
Telefonní předvolba42137
PSČ682860
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Původními obyvateli byli Udegejci. Zdejší zátoku objevila v roce 1853 výprava, kterou vedl Gennadij Ivanovič Něvelskoj. Na ruských námořních mapách se oblast poprvé objevila v roce 1876.

V roce 1907 se v zátoce objevil obchodník se dřevem - Tiškin, který zde založil své skladiště, které se rozrostlo v menší osadu a získalo po svém zakladateli jméno Tiškino.[2] Dne 18. října 1943 byl ve městě oficiálně založen přístav. Do roku 1958 patřila pod město Sovětskaja Gavaň. V roce 1973 se stala sídlem rajónu.

V roce 1951 zde byl zřízen tranzitní tábor, který patřil k trustu Dalstroj. Z Vaninského přístavu odplouvaly lodě s trestanci do lágrů okolo Magadanu. Tyto doby připomíná píseň Ванинский порт, označovaná za hymnu vězňů gulagu.[3] S koncem éry táborů nucených prací v SSSR v polovině 50. let 20. století se přístav proměnil v obchodní přístav, jehož hlavním účelem byl vývoz ruského zboží do zemí asijsko-pacifické oblasti. Vyváželo se především surové dřevo (kulatina, řezivo).

Vanino má obchodní přístav a nádraží na Bajkalsko-amurské magistrále. Je významným překladištěm uhlí a dřeva a v roce 2012 zde byla uvedena do provozu rafinérie ropy.[4]

Vývoj počtu obyvatel

  • 1959: 11 957
  • 1970: 15 401
  • 1979: 19 178
  • 1989: 21 510
  • 2000: 20 000
  • 2009: 18 210
  • 2019: 15 314
  • 2021: 14 986

Přístav

Vaninský přístav je největším dopravním uzlem v Chabarovském kraji. Nachází se na severozápadním pobřeží Vaninskéhé zálivu v Tatarském průlivu a na Bajkalsko-amurské železnici. Přístav je celoročně otevřen pro námořní plavbu. V zimě, kdy se moře pokryje ledem (od ledna do března), jsou lodě doprovázeny ledoborci.

Obchodní přístav má 22 nákladních míst a mola o celkové délce více než 3 km. Jsou součástí čtyř překladových komplexů a ropného terminálu.

Vaninský přístav je dopravním uzlem spojujícím železniční, námořní a silniční trasy. Prostřednictvím vaninského přístavu je náklad doručován do severovýchodních oblastí Ruska, Japonska, Jižní Koreje, Číny, Austrálie, USA a dalších zemí asijsko-pacifického regionu.

Existuje zde trajektová námořní přeprava osob do Cholmsku, která ročně přepraví více než 25 tisíc cestujících.[5]

Obrat nákladu přístavu v roce 2005 činil 6,2 milionu tun a v roce 2015 to již bylo 26,8 milionu tun.[6] Hlavními vývozními artikly jsou uhlí, dřevo, barevné a železné kovy, ruda a kontejnery. V roce 2020 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce kotviště a nákladových prostor v přístavu.[7] V roce 2021 se předpokládá zvýšení obratu na 55 milionů tun.[8]

Partnerská města

Partnerskými městy Vanina jsou:[9]

Reference

  1. Dostupné online. [cit. 2017-07-31]
  2. Ванино, посёлок городского типа, пгт - Ванинский район. tochka-na-karte.ru [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online.
  3. Неизв. авторы - Ванинский порт (с нотами и видео). a-pesni.org [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online.
  4. Ванино: порт особого назначения. www.eastrussia.ru [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-22.
  5. Главный порт Сахалинской области обновят к декабрю 2022 года. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (rusky)
  6. Морские порты Дальнего Востока нарастили грузооборот в 2015 году на 5,2% - PrimaMedia. primamedia.ru [online]. [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. (rusky)
  7. Порт Ванино построил склад для перевалки лесопродукции. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (rusky)
  8. Грузооборот морских портов АМП Охотского моря и Татарского пролива вырос в I квартале на 15%. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (rusky)
  9. Хабаровский край: география, население, отрасли хозяйства. Российская газета [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.